BLOG Moniky White: Pařížské zahrady jinak, než jak je znáte z průvodců

Když jsem byla toto září v Paříži na veletrhu životního stylu a bydlení Maison et Objet zaujal mě nový fenomén, který je spojený s vášní Pařížanů pro zeleň: Komunitní zahrádky a snaha využít každý kousek půdy k osázení květinami nebo zeleninou, mnohdy ve fantaskně-kreativních aranžích. Jedna taková je přímo vedle muzea moderního umění, v jedné z nejdražších čtvrtí.

 

S manželem poslední dobou bydlíme v bohémské čtvrti Marais. Nenechte se oklamat překladem názvu, který v češtině znamená bažinu – v současné době to je proslulá základna všech, kteří se řadí ke generaci bobo. Bobo, jejichž název pochází z burgeois bohemian, jsou mladí, vzdělaní, mají vkus a jsou bohatí. Znají poslední módu, milují design a umění, ale zároveň vyznávají vše ekologické a fair trade, nakupují na trhu, nicméně jsou oblečeni do značek Isabel Marant nebo Agnes B. Čtvrť Marais díky tomu vypadá tak, jak o tomto městě sníte – krásní, elegantní lidé, ležérní bistra, knihkupectví, originální obchody a galerie. Nedávné znovuotevření Musée Picasso tomu dost přispělo. Turisté zde nechodí po skupinách, ale v úhledných hloučcích. Nemovitosti tu jsou drahé, a tak je každý dvorek využitý do posledního centimetru čtverečního – domácí rajčata nebo květiny v půvabných květináčích vidíte i tam, kde byste si mysleli, že už není místo. V úzké ulici se najednou objeví úžasné květinářství, které využívá prostor zdi vertikálně a je krásné ve všech ročních obdobích. Pro našince je naprosto odzbrojující fakt, že to vypadá, jako by nikdo nic z dvorků ani z ulic nekradl. Mrzí mě, že v Praze tohle ještě neumíme – za loňský rok nám před Le Patiem v Dušní ukradli buxusy sedmkrát.

Rajčata a cibule vedle muzea moderního umění – proč ne?

Pokračuji dál čtvrtí Marais až k úžasnému trhu Marche des enfants rouge, vedle kterého je zřízená komunitní zahrádka – vzhledem ke koncentraci bobo obyvatel mi to připadá velmi přirozené, i v Praze už podobné projekty existují. Když ale obdobnou komunitní zahrádku vidím ve velmi buržoazním 16. arrondismánu, jsem překvapená. Hned vedle impozantního Muzea moderního umění v Palais Tokyo si místní obyvatelé mohou pěstovat svoji cibuli a rajčata, dokonce si tam postavili malou chatku, což vedle majestátní budovy působí docela roztomile. Jak se o úrodu asi dělí?

Zahradní kavárna z Citroenu

Během procházek Paříží je třeba se osvěžit, a tak po prohlídce Musée Picasso scházíme do palácové zahrady. Zde je návštěvníkům přístupný další park s typickými francouzskými židlemi. Jsme rádi, že je možné židle libovolně přesunovat – přijde nám to praktičtější než fixní lavice v našich parcích. Starý citroen je zároveň kavárnou a tak si dáváme aperitiv a obdivujeme fantasticky zrekonstruovaný palác Salé.

Na pravém břehu Seiny – džungle i umělé ostrůvky

Pamatuji si, jak se asi před dvěma lety na pravém břehu Seiny vytvořily kovové pontony, a nyní je z nově vysazené zeleně úplná džungle a lehátka jsou plná turistů i místních s dětmi. Skvělý nápad, jak si odpočinout v centru města.
V Tuilerijské zahradě u Louvru jsou k vidění plovoucí umělé ostrůvky vytvořené na renesančním jezírku. Jsou domovem kachnám a k radosti místních dětí se tam zrovna zatoulal i velký jeřáb. Moc se mi líbí kombinace velmi lidského přístupu k obyvatelům metropole v nejmajestátnější zahradě zalidněného hlavního města.

Metropole, kde lidé žijí i o víkendech

V letadle z Paříže do Prahy přemýšlím nad tím, proč má Paříž tak úžasnou atmosféru. Jde o velmi hustě osídlenou metropoli s astronomickými cenami za každý metr čtvereční a tak si místní každého kousku zeleně váží, ať už to je tráva v parku, kam o víkendu chodí piknikovat, nebo komunitní zahrádka či levandule v květináči. Možná je to způsobené také tím, že Pařížané o víkendech ve svém městě žijí a chtějí se zde cítit dobře, ne odjíždět pryč na chaty. Škoda, že centrum Prahy, primárně zaměřené na levnější turistiku, takovou vizi stále nemá…