BLOG Moniky White: Island hopping na kykládských ostrovech
Chcete poznat řecké ostrovy a milujete zároveň cestování lodí? Máte rádi kykládskou kulturu, zajímáte se o design a místní gastronomii? Inspirujte se cestou Moniky White.
S manželem jsme si v červnu splnili náš sen – lépe poznat Kyklády. To se nám podařilo také díky skvěle zorganizované lodní dopravě, která umožňuje island hopping, který byl mým dalším dávným snem. Ostrovní přeskakování z jednoho ostrova na druhý, jak by se tento termín doslovně přeložil, pro mě představuje svobodné cestování, kdy máte možnost poznávat více míst. Není to statické pobývání na jedné pláži. A navíc, pro nás Středoevropany je cestování lodí tak exotické!
Ukázalo se, že červen je ideální nejen z hlediska počasí, ale i lodních lístků, které si není nutné bookovat dopředu. Například na srpen je třeba dělat rezervace dlouho dopředu.
Po příletu do Athén jsme se nevydali do známého přístavu Pireus, ale do Rafiny, odkud je výhodnější se na Kyklády vydat. Rafina je jednak blíže letišti, ale i menší a tím pádem jednodušší. Z letiště se sem dostanete za 30 minut autobusem nebo taxíkem.
Andros – až příliš klidný ostrov
Krátce po příjezdu do Rafiny již sedíme v červenobílém ferry a já se hned cítím jako na dovolené – moře, slunce, obrysy ostrovů okolo nás. Cestování lodí je o tolik příjemnější, než letadlem. Za hodinu a půl jsme v naší první destinaci na ostrově Andros. Zde máme naplánované 3 dny „dekomprese“ v bungalovu v odlehlé části ostrova v zátoce Zorgos. Cesta autem z autentického rybářského městečka Gavrio je opravdu neturistická – jen ovce, olivy a pár farem. Podobně působí i hotel – pár bungalovů rozesetých na kopci nad prázdnou písečnou pláží a bazén s neuvěřitelným výhledem ozvláštněný kopiemi antických soch. Ač tyhle dekorace normálně nemusím, zde mi přijdou na místě. A všude kvetou divoké oleandry! Po pár dnech kombinace moře, pláže, jídla a vína jsme připraveni na úplný protiklad poklidného Androse – kosmopolitní Mykonos.
Na přehledném webu https://www.greekferries.gr/ najdete všechny informace, zarezervujete si jednotlivé plavby a rovnou je i zaplatíte. Můžete si vybrat i typ lodě. My se rychlým lodím vyhýbali a raději volili pomalejší, normální trajekty, kde můžete být na palubě a jízdu si tak náležitě užít, třeba zároveň s popíjením drinku v místní kavárně. Co nedoporučuji, je připlatit si za 1. třídu –nestojí to zato. Jedná se v podstatě o překlimatizovaný lounge bez výhledu a pokud máte smůlu, tak plný dětí. My jsme nakonec všechny cesty trávili venku na palubě, kde jsme mohli pozorovat ostrovy kolem a dokonce jsme viděli i delfíny. Cestou na Mykonos jsme minuli ostrov Tinos, jehož hlavní město při pohledu z lodi působilo velmi italsky. Jako řada jiných řeckých ostrovů byl také pod benátskou správou.
Mykonos –chic ostrov slavných, bohatých a masového turismu
Už při příjezdu do přístavu se ocitáme v jiném vesmíru. Je zde minimálně pět zaoceánských obřích parníků, jejichž tisíce pasažérů každý den zaplaví město Mykonos. Slavné jachty, které jsem pod vlivem fotek Jackie O. očekávala, jsou spíše ve starém přístavu.
Velmi rychle se dostáváme do rozporuplné nálady, ale ano, je to krásné. Pokud máte rádi architekturu, tak zde jste v centru ukázky čisté kykládské architektury. Bílé hranaté domy, kdy vaše střecha je terasou souseda nad vámi. Dveře a okenice pečlivě natřené do různých tónů modré, všude kvetou buganvílie a oleandry v dokonalých amforách, které v Čechách neseženete. Kočky pózují a na obzoru jsou větrné mlýny. I interiéry jsou často velmi inspirativní – betonové stěrky, kamenné mozaiky, nábytek v tlumených barvách a přírodní materiály. Velmi mi to připomíná interiéry na Ibize.
Jak říká můj muž s anglickou ironií, Mykonos byl již objeven. Každý dům ve městě slouží turismu – restaurace, luxusní obchody od Louis Vuitton, přes Hermes a plavky Vilebrequin, až po dokonalé bary. Jsme v Saint-Tropez východního Středomoří a tomu odpovídají ceny i skladba turistů. Městská pláž je po Androsi velkým zklamáním, tak zde raději ty dva dny, které jsme Mykonosu vyčlenili, raději věnujeme městskému stylu života: Nadchnul nás klub Bonbonniere, skvělá atmosféra i interiér, kterému vévodí beton a moje oblíbené lustry ay illuminate a tapety Elitis, tak se zde cítím skoro jako v Le Patiu….
Délos –tajemné archeologické naleziště
Opouštíme party ostrov a odskakujeme si na další. Tentokrát jen na den. Spát tady bohužel, pokud nejste archeolog, nejde. Tajemný ostrov zasvěcený Apollónovi, který se zde spolu se svou sestrou Artemis narodil, je jedním z největších archeologických nalezišť ve Středozemí a je zapsán na seznamu UNESCO. Tento malý ostrov byl po staletí významným politickým i obchodním centrem a množství a kvalita zachovaných památek je dechberoucí. Pro mě, jako milovníka Benátek, bylo fantastické vidět Lví terasu, protože jeden z těchto lvů je hlídačem benátského Arsenalu. V místním muzeu s prvotřídními exponáty jsme byli de facto sami a hlavně na celém ostrově máte úplnou volnost pohybu! Dojem kazí jen předražená a nekvalitní taverna, využívající své monopolní postavení.
Naxos – ostrov, kde je skvělé žít
Tak jako na ostatních ostrovech se hlavní město Naxosu jmenuje Chora. Ale příjezd k němu je jiný, magický: panoráma města objevujete skrze starobylou impozantní bránu, která kdysi byla součástí Apollónova chrámu. Téměř jako jsou v Paříži Vítězný oblouk a Louvre, zde je brána v přímé linii se stejnojmennou svatyní na Delosu. Okamžitě nás obklopí atmosféra autentického přístavu – u taverny na chodníku rybáři suší čerstvé chobotnice. Přímo nad námi se na kopci tyčí benátský hrad, krajina dává tušit vulkanický původ. Pro nás to je láska na první pohled. Líbí se nám, že v hlavním městě bydlí hodně místní, nejde jen o turistickou atrapu. Dokonce zde mají několik knihkupectví! Charakter města je benátský, ale na řeckých základech. Je neuvěřitelné, že i když zajdete do místního butiku, strop podepírá původní řecký sloup.
Velmi rychle jsme se rozhodli přestat přeskakovat a zůstat na ostrově do konce dovolené. Pláže jsou zde krásné s dunami, které nejsou vůbec k vidění na ostatních ostrovech. Jsme ubytovaní v Medusa resortu, který patří rodilým Athéňanům, přímo na pláži Plaka. Z interiéru a způsobu uspořádání je vidět, že mají evidentně rádi Thajsko – jí se venku, vše je na písku, všude palmy. Dlouhé pláže jsou jak stvořené k běhání, čehož hojně využívám.
Zřejmě lokální raritou je místní číšník, který se cítil být Japoncem. Cvičí tai-chi a hned první ráno nám odevzdal papírek se základními japonskými frázemi. Ty pak vyžadoval a neexistovalo objednat si snídani v jiném jazyce.
Kde jíst a co vidět
Naší oblíbenou plážovou restaurací se stala taverna MikriVigla.. Na večeři je velmi příjemná další přímořská taverna Patatosporos v letovisku Agia Anna. Jak už název napovídá, jednou z proslulých naxoských plodin jsou brambory. Pak určitě sýry, kapary a tymiánový med. Ty stojí za to si dovézt domů.
Protože se na Naxosu těžil mramor, ostrov byl jedním z center kykládského období. Sochy, které jsou dnes k vidění v Athénách a dalších světových muzeích, vypadaly jako od Modiglianiho nebo Picassa, kteří se tímto uměním inspirovali. Na velké záhadné čtyřmetrové sochy ležící v krajině narazíte dodnes. Říká se jim Kouros, což znamená v řečtině mladý muž.
Určitě se běžte podívat na hrad, jehož prostory byly přetvořeny v kulturní centrum se zajímavými designovými obchody. Pořádají se zde koncerty, ale hlavně je zde kavárna 1793 TerrasseCafe s nejlepším výhledem!
Když z Naxosu odjíždíme lodí do Athén, spontánně ho hodnotíme jako zlatý hřeb naší dovolené – krásné pláže, krajina, kultura, skutečné město a autentická atmosféra.
Celou mou řeckou dovolenou mne doprovází kniha Mythos britského herce Stephena Frye o řeckých bozích. Velmi vtipně, až lehce bulvárně, a přitom inteligentně vysvětlené spletité rodinné vazby řeckých bohů. Ideální četba do oblasti, kde člověk cítí, že Zeus a ostatní jsou stále přítomni.
Objektivem Moniky White