Rekonstrukce kavárny ve Francouzském institutu
Monika White dohlíží na práce v kavárně Francouzského institutu. Jako náhrada bude zatím ve dvoře sloužit stylový Citroen.
Zahrady jsou místem, kde si přirozeně uvědomujeme změnu ročních období. Já jsem si výlet do anglických zahrad dopřála na úplném konci zahradnické sezóny, ale jaro je určitě tím nejlepším obdobím, kdy se tam vydat. Užijete si nejen záplavu barevných květů a bujných rostlin, ale i procházky nádhernou anglickou krajinou a návštěvy míst, kde působili významní umělci, mezi které patřila Virginia Wolf nebo Henry James.
Představte si, že jedete po dálnici, ale místo ukazatelů na historické památky vidíte cedule, které vás upozorňují na zajímavé zahrady – to je realita typická pro okolí Londýna. Začínám si myslet, že jako je Milán Mekkou módy, tak Kent je světovým centrem zahrad.
Zahradničení je pro Angličany velkou vášní, která prochází celým spektrem společnosti – od obyčejných rodin, které bydlí na předměstích velkých průmyslových měst, až po bohaté anglické aristokraty. Zahradní excentrici jsou v Británii velkou tradicí. Dá se k nim zařadit i samotný král Karel II. A tak jedním z potěšení, které nám tento výlet přinesl, je pozorování zajímavé směsice návštěvníků. Například jsem si všimla, že ženy, pokud jdou navštívit zahradu, mají na sobě šaty s květinovým vzorem!
Pro našince je poměrně snadné si naplánovat prodloužený víkend, během kterého navštívíte Kent a Sussex. Nejlepší je, když poletíte z ČR na letiště Gatwick, odkud to je nejblíž do našeho prvního cíle, Sissinghurst Castle Garden v Kentu.
Zamluvte si pokoj přímo ve Farmhousu, který je součástí areálu a nabízí stylové ubytování tradiční anglickou formou Bed & Breakfast. Jak už název napovídá, budete spát v původním statku ve viktoriánském stylu s výhledem na celé panství včetně Alžbětinské věže. Genia loci tak vstřebáte skutečně důkladně. Jde o strategickou polohu umožňující dělat nejen procházky po blízkém okolí, ale i vyrážet na výlety do dalších kentských zahrad.
Historicky šlo původně o velkolepě řešený alžbětinský palác, který postavil jeden z dvořanů, aby zde mohl svoji královnu přivítat. Královna tady skutečně strávila několik dní, ale poté dvořan upadl v nemilost, a tak stavba začala chátrat. Lepší časy snad panství zažilo v 19. století ve viktoriánském období, kdy zde byla provozovaná úspěšná farma (zde můžete zažít autentické ubytování). V roce 1930 pak spisovatelka Vita Sackville-West se svým manželem sirem Haroldem Nicolsonem kupují sídlo coby předraženou ruinu. Oba dva propadají dekadentnímu kouzlu pozemku s chátrajícím palácem, jehož polorozbořené zdi využívají k vytvoření tzv. walled gardens, anglického zahradnického fenoménu: Jde o zahrady obehnané velkými zdmi vytvářejícími specifické klima pro rostliny, které by zde jinak nebylo možné pěstovat. Vita s manželem ze zbytků zdiva honosného sídla vytvořili spoustu zahradních „pokojů“, sami se pak spokojili s bydlením v menším zahradním domku.
Ruiny tak tvoří základ zahrad v klasickém italském formátu, kdy mezi jednotlivými „pokoji“ existují sofistikované průhledy na sochy, fontány a další zajímavé dominanty. Strukturu zahrad měl na starosti Harold, který s oblibou na své dílo pohlížel z alžbětinské věže. Podařilo se mu tak na totálně asymetrickém pozemku vytvořit opticky symetrickou zahradu. Vita díky svému uměleckému vidění zde vysadila na svou dobu revoluční mix květin – míchala nejen různé barvy, ale i trvalky s keři a zeleninou. Cílem velmi hustého porostu bylo, aby zde celoročně něco bujelo a kvetlo. Vita se nespokojila jen s klasickým osazováním, ale expandovala i vertikálně, takže dodnes můžeme obdivovat například kontrast viktoriánských cihel a modrých klematisů. Každý z „pokojů“ má svoje téma – velmi známá je bílá zahrada nebo zahrada Délos s antickými sloupy s hlavicemi ze stejnojmenného řeckého ostrova. Aktuálně s touto zahradou současný správce, National Trust (NT), udělal pokus a přeměnil ji na zahradu, kterou není třeba zalévat. Jde o zajímavý experiment hledající odpověď na zvyšující se sucha a sám o sobě krásný, ale mně osobně přišlo, že nezapadá do původního konceptu.
Celkově je zahrada plná neuvěřitelných artefaktů díky profesi Harolda, který byl diplomatem, a tak často cestovali. Kromě již zmíněných antických sloupů jsou zde například orientální nádoby z Persie, do kterých Vita dávala tulipány a jiné květiny.
Manželství diplomata a umělecky založené aristokratky spojovala společná vášeň pro romantiku a literaturu, ale jinak se jednalo o velice liberální vztah, kdy oba dva měli další nemanželské vztahy. Vita měla spoustu milenek, mezi nejznámější patřila spisovatelka Virginia Woolf. Můžete zde tak navštívit pracovnu a ložnici Vity, kde je vystavená i část její nonkonformní korespondence. Excentrické manžele na jejich sídle navštěvovala spousta přátel z řad spisovatelů a dalších umělců.
V okolí Sissinghurst Castle Garden je spousta dalších veřejnosti přístupných zahrad spravovaných NT. Každá má jiný charakter, ale většinou je v jejich centru významné sídlo – ať to je třeba vila spisovatele nebo renesanční zámek.
Až se dostatečně nabažíte procházek krajinou, kde jako by se zastavil čas v 19. století, můžete vyrazit do sousedního Sussexu, kde jsme objevili nezávislou zahradu Great Dixter House & Gardens. Zde mají zahrady úplně jiný charakter – jsou neskutečně barevné, vegetace je bujná, až přerostlá. Nám se to moc líbilo. Uprostřed zahrad stojí sídlo částečně z 15. století, které na začátku minulého století bylo zrekonstruované známým anglickým architektem Edwinem Lutyensem. Pro nás je určitě zajímavé, že tento architekt velmi ovlivnil Jana Kotěru. Lutyens zde také založil fantastickou zahradu, do které zakomponoval trosky staré farmy. Její současná podoba je dílem známého zahradního architekta Christophera Lloyda. Great Dixter House je také nadací poskytující vzdělání talentovaným zahradníkům z celého světa. Podobně jako v Sissinghurstu zde najdete výjimečnou atmosféru.
Praktický tip: doporučuji si dobře nastudovat otevírací doby, je to velmi různorodé. Na webu National Trust najdete podrobné informace.
Skvělé je, že většina míst má otevřenou kavárnu a hlavně vlastní zahradnictví, kde je možné si koupit místní originálně vypěstované rostliny. Některé jsou legendární, jako třeba původní alžbětinská bílá růže ze Sissinghurstu.
Monika White si nenechala ujít v pořadí již 30. ročník mezinárodního veletrhu interiérového designu Maison & Objet, který probíhá v Paříži. Vypadá to, že hlavním trendem je návrat k přírodě v různých podobách, již brzy se dozvíte více z připravovaného blogu.
Poslední víkend v listopadu jsem zavítala pracovně do Paříže vybrat kolekci večerních autorských šperků a u té příležitosti jsem chtěla vidět nejzajímavější výstavy. Výběr je skutečně skvostný, proto se ráda dělím o kulturní tipy:
Mark Rothko ve Fondation Louis Vuitton
Nejdůležitější informace je, že tato výstava potrvá až do 2. dubna příštího roku. A proto byste si ji neměli nechat ujít. Myslím, že jde o nejlepší a nejrozsáhlejší výstavu Rothkových děl všech dob! Jedním z kurátorů je sám Christophe Rothko, malířův syn. Smekám před Fondation, která dokáže téměř bezkonkurenčně zorganizovat jedinečné výstavy jako byly kolekce sběratelů Morozova a Ščukina. V případě Rothka jde o neuvěřitelných 115 obrazů mapujících celou jeho uměleckou kariéru od jeho počátečních figurativních maleb až po známá díla abstraktního expresionismu včetně všech obrazů z kaple v Houstonu, z Washingtonu, všech děl z Tate Modern v Londýně a řady soukromých sbírek včetně Rothkovy rodiny. Čirá krása na vás čeká v posledním patře krásné budovy od Franka Gehryho – zde v sále s vysokým stropem jsou k vidění černobílá díla z Kaple Rothko spolu s impozantními sochami od Alberta Giacomettiho. Pro mě to byl nejsilnější zážitek.
Nicolas de Staël v Muzeu moderního umění (Musée d’Art Moderne de Paris)
I když jsme si mysleli, že po Rothkovi už nedokážeme nic vstřebat, nakonec retrospektivní výstava mého oblíbeného Nicolase de Staëla zážitek z barevné abstrakce umocnila: Staël byl francouzský malíř ruského původu. Protože se narodil roku 1914 do šlechtické rodiny, rodina emigrovala po bolševické revoluci do Francie. De Staël patří mezi nejvýznamnější francouzské malíře poválečného období a s Rothkem ho spojují úchvatné barevné kombinace. Na rozdíl od Rothka jeho abstrakce střídají figurální malby. Charisma tohoto umělce bylo ještě umocněno jeho vzhledem hollywoodské hvězdy. V rámci výstavy uvidíte nejen jeho ikonická díla, jako je třeba Parc des Princes, ale i některá méně známá včetně obrazů, které jsou vystavovány poprvé. Výstava trvá do 21. ledna, pak se přesune do Fondation de l’Hermitage v Lausanne.
A protože se tento rok připomíná 50 let od úmrtí Pabla Picassa, užili jsme si dvě výstavy, které jsou s jeho dílem a vlivem spjaté:
Gertrude Stein a Pablo Picasso v Lucemburském muzeu (Musée du Luxembourg)
Muzeum ve východním křídle Lucemburského paláce si stále drží svoji úroveň umělecky oceňovaných výstav. Aktuální výstava mapuje vzájemný vliv Gertrude Stein a Pabla Picassa a potrvá až do 28. ledna. Gertrude Stein, experimentální spisovatelka, jejíž tvorba je často označována za kubistickou, byla velkou přítelkyní Pabla Picassa a jeho první sběratelkou. Spojoval je nejen fakt, že se jako cizinci přestěhovali ve stejném období do Paříže, ale i jejich svobodomyslnost tvorby i životního stylu. K vidění jsou zde i exponáty řady současných umělců inspirovaných touto slavnou dvojicí. Návštěvu výstavy doporučuji spojit s procházkou v nekrásnější zahradě Paříže – Lucemburskou zahradou.
Sophie Calle v Musée Picasso – A toi faire ma mignone (Je to na tobě, holčičko)
Moje velká oblíbenkyně, francouzská konceptuální umělkyně, spisovatelka a fotografka, Sophie Calle. Proslavila se, mimo jiné, když se usídlila na Eiffelovce a přijímala tam návštěvy. Sophie vzdává hold Picassovi s humorem sobě vlastním na výstavě, která potrvá do 7. ledna. Měla jsem obrovské štěstí, že jsem ji potkala na výstavě osobně.
A mimo toho jsme nestačili vidět:
Vincent van Gogh v Musée d’Orsay (do 4. února), Amadeo Modigliani v Musée de l’Orangerie (do 15. ledna), Paříž v době moderny – umění 1905-1925 v Petit Palais (do 14. dubna) a pro milovníky starých mistrů je výstava Neapol v Paříži, kde v Louvru uvidíte obrazy z Museo di Capodimonte (do 8. ledna).
Takže spolu se Sophie Calle si můžeme říct, je to na Vás, ale stojí to za to.
Všimli jste si, jak i v podzminích Lucemburských zahradách krásně vypadají židle Luxembourg od značky Fermob? Fotka je od Moniky White, která se do Paříže vydala za pracovními povinnostmi. Designérka tento venkovní nábytek s oblibou používá ve svých projektech, protože nejen skvěle vypadá, ale i jako autorizovaný prodejce má jistotu, že výroba a dodávka vždy proběhne podle představ klienta.
Festival francouzského filmu je velká událost, proto ho máme jako časový milník, do kterého by měly být doladěny všechny prvky interiéru Kina 35 v pražském Francouzském institutu: Pověsilo se nové logo – Monika White často u svých projektů zajišťuje i zpracování grafické identity, protože loga, ukazatele apod. jsou nedílnou součástí interiérového designu. Také se doplnily další zarámované plakáty atd.
Monika White ani v létě nezahálí: Věnuje se své srdeční záležitosti – vede projekt rekonstrukce kina ve Francouzském institutu v Praze. Není tajemstvím, že francouzštinu designérka a majitelka obchodů Le Patio používá jako svůj druhý rodný jazyk díky studiu a práci v Paříži a tak má k frankofonní kultuře velmi blízko. Prostory se začínají vybarvovat v bílo-šedo-červené barevnosti, nedílnou součástí budou originální plakáty a mnohem víc.