Zelená je nejen nová módní barva doplňující trend neutrálních a přírodních barev v interiérech, ale je vidět i na oblečení a na italských ulicích díky skrytým oázám zeleně v atriích domů. Monika White vám představí jak trendy z veletrhu Salone del Mobile, tak i novinky z milánských ulic.

Vstup do designového Milána nemohl být velkolepější než zhlédnutím videa Andyho Warhola přímo na letišti – na velké obrazovce se promítají dobové snímky z jeho tehdejšího televizního kanálu. Znovu musím obdivovat Warholovu genialitu, když vidím, jak byl vlastně otcem dnešní reality show.

Tento rok se konečně uskutečnilo první „normální“ Salone del Mobile ve standardním termínu od časů covidu, o kterém nebylo pochyb, že se bude konat. Musím říct, že jsem zde strávila necelý týden doslova v jiném světě nejen, co se týká skvělého designu na každém kroku, ale i mentálního nastavení kreativních lidí z celého světa – takovou psychickou vzpruhu bych přála každému.

Týden v designovém světě

Ve čtvrti Bréra, kde se koncentruje nejvíc venkovních instalací Design Weeku, takzvaného fuorisalone, jsou na ulicích zalitých sluncem doslova davy lidí. Lidmi nemyslím jen dospělé, ale i malé školní děti se jmenovkami na krku a sluchátky na uších poslouchající své učitele mluvící o designu – je vidět, proč jsou Italové na špici designu: snaží se vědomosti předávat té nejmladší generaci již od útlého věku.

S dodavateli, se kterými jsem měla na veletrhu schůzku, jsme se shodli na tom, že tento rok je obchodně velmi náročný a proto vítáme příležitost si užít týden v království designu, kde člověk snadno zapomene na okolní realitu. To ale neznamená, že se zde vystavovaly „nepoužitelné“ výrobky. Naopak – objevila jsem tady spoustu novinek, které využiji pro svoji práci, a v neposlední řadě poměrně jasné trendy:

Trendy interiérového designu

• Obrovské pohovky, které jsou dominantou každého prostoru, dávají tušit, že proti stresu je nejlepší „lounging“. Český ekvivalent válení se tak pěkně nezní, ale vypadá to, že se tedy budeme s návštěvami povalovat hromadně.
• Nábytku, včetně čalouněného, kralují neutrální barvy, jako je šedá a béžová s akcenty zelené. Objevuje se zde i zemitý tón terakoty. Fermob tuto barvu nazývá red ochre.
• V interiérech se zeleň již zabydlela a stále se objevuje v nových kombinacích – třeba v podobě předělující stěny od značky Pedrali plné pokojovek, která opticky rozdělí velké prostory. Obklopení přírodou nemusí být jen ve formě pokojových rostlin, ale i formou přírodních motivů na vzorech a dekoracích.
• Abych byla objektivní – byl vidět i druhý barevný trend výrazných pop-artových barev jako je růžová, fialová, výrazná žlutá. Ale i zde byla všudypřítomná zelená.
• Spousta slavných italských značek nabízela své skvosty ze 70. let v lehkých současných úpravách. Dobrým příkladem je ikonické obloukovité sofa značky La Cividina. Jak je vidět, inspirace 80. léty designérům dlouho nevydržela a znovu se vrací do 70. let.
• Vypadá to, že mramor se v interiérech natrvalo zabydlel nejen v podobě mramorových stolů, ale také v koupelnách. V dnešní době, kdy na dlaždice digitálním tiskem věrně přenesete mramorové vzory, si je můžete dovolit nejen na podlaze, stěnách, ale i na koupelnovém nábytku.
• Italská značka Agape slavila 50 let výročí a ve svém úžasném showroomu představila koupelnové trendy po desetiletích. Bylo zajímavé vidět, jak barevně hravá byla 70. léta a jak naprosto minimalistický byl design 90. let.

Technická světla Axolight – spojení tradice s novou technologií

Veletrhy designu jsou také skvělé v tom, že zjistíte, že nejste sami, kdo se při realizaci projektů potýká s určitým problémem. V mém případě dost často narážím v developerských novostavbách na jeden vývod pro světla v poměrně velkých místnostech. Většinou zde nelze vrtat a tak řešíme, jak zavěsit různá svítidla v různých vzdálenostech. Ukázalo se, že jde zřejmě o mezinárodní developerskou praktiku. Designér Ryosuke Fukusada proto navrhl pro Axolight geniální systém technického osvětlení, který právě tento problém řeší včetně doplnění o různé typy svítidel, i dekorativních. Vážím si toho, že mně věnoval skoro hodinu svého času, kdy jsme společně vymysleli, jak tato světla inspirovaná chrámovými ceremoniemi v Kyotu použijeme v mém novém projektu. Na tomto příkladu je také vidět další trend – spojení klasických materiálů s novými technologiemi.

Udržitelnost

Jako obvykle, čtvrť Tortona nabízí velmi inovativní trendy, které jsou nejen krásné, ale také zaměřené na udržitelnost a využívání nových materiálů. Obé svými oblými tvary a nádhernými barvami splňují křesílka Grembo od Fluente z vyrobené z výrobních odpadů.

Italská značka Et-al představila nové židle přesně v trendu maximální udržitelnosti, kdy se firmy snaží znovu zpracovávat zbytky z prvovýroby. 85 % židlí je z recyklovaných materiálů a zbylých 15 % používá materiál nový. Podle majitelů je toto maximální dosažitelný poměr, kdy lze udržet molekulární strukturu materiálu.

Kromě recyklované keramiky je vidět také recyklovaný beton a sklo – nové technologie jsou nutností a všichni se je snaží využívat. Dalším příkladem jsou obklady vytvořené 3D tiskem z recyklované hlíny nebo plastika z keramických střepů zavěšených na síti.

Zaujala nás také další rekonstrukce staré tovární budovy, kterými tato čtvrť tak oplývá – hotel Magna Pars, který je pojatý jako loft povyšující industriální materiály na estetický zážitek.

Zeleň všude, kam se podíváš

Milán je velkoměsto, které si je vědomo významu zeleně. Všechny balkóny  i střešní terasy jsou minizahradami s  bujnou vegetací. Zeleň najdete i na nádvořích historických paláců nebo atriích kancelářských budov, které jsou v rámci Salone zpřístupněny veřejnosti. Doslova si užíváme objevování „zelených oáz“ v průchodech různých budov. Naše oblíbená nadace 5vie, podporující život v historickém centru města, dala k dispozici svůj romantický palác architektonickému studiu Artemest, které vytvořilo L´Appartamento, tedy příklad ideálního bydlení. Naprosto fantastická byla terasa v neobvyklé zeleno-černé kombinaci.

Spousta lidí na ulicích, zejména v době  večerního aperitivu, který je zde institucí, na nás působí pozitivně, různé venkovní umělecké instalace jen umocňují kreativního ducha.

Celkově musím říct, že se úroveň Milána posunula nahoru. Velkým impulzem k tomu byla v roce  2015 světová výstava Expo. Ale vliv měl i Brexit, kdy vláda podpořila přeliv finančních firem z City do Milána tak, aby se mohlo stát novým finančním centrem: Rozšířilo se metro, všude se jezdí na kole, protože je zde rychlost 30 km/hod. Město je přívětivější.

Opulentní Seletti

Vůbec se mně nechce zpátky a snažím se pobyt prodloužit, ale bohužel není žádný let! A tak alespoň na chvíli zapomínám na neúprosnou realitu v showroomu značky Seletti, kam jsem pozvána na večerní prezentaci trendů. Již ve vstupu jsme vtaženi do světa estetiky Seletti, kde „more is more“. Na zahradě jsou pak domečky, které pootočením zjevují prototypy nových výrobků. Zástupci firmy pak chtěli znát náš názor, vidět reakce. Užili jsme si to včetně společnosti ikonických Seletti opic, které byly rozvěšené po zahradě.

Poslední den v muzeu designu

Milánský pobyt jsem završila návštěvou galerie Triennale s fantastickou stálou výstavou italského designu a vždy zajímavými aktuálními expozicemi. Letos tam v rámci Design Weeku byla také česká výstava skla a keramiky, Made by Fire, počin Moravské galerie. Český design tak byl ve skvělé společnosti italských legend Angela Mangiarottiho a Ettore Sottsass.

Naprosto symbolicky uzavírám svoji návštěvu Milána s tlustým číslem italské Elle Decor v ruce, které si se zájmem čtu po celý zpáteční let do Prahy. Těch pár dnů v Milánu, kde jsem se potkávala s lidmi z celého světa, mně dodalo spoustu energie. A také znovu potvrzení toho, že Italové jsou v designu nejlepší nejen díky své tradici, ale i tím, jak lásku k designu pěstují již v malých dětech. Velká inspirace i pro nás.

Monika White přináší z podzimní Paříže nejen nové trendy, které se budou odrážet v designu a módě v nadcházející sezóně, ale také tip na nedávno otevřený architektonický skvost na jejím předměstí a polyfunkční komplex v oblasti Arsenalu realizovaný slavným Davidem Chipperfieldem.

Na podzim jsem měla možnost dvakrát pracovně navštívit Paříž: Poprvé to byl veletrh nábytku Maison & Objet a pařížský Design Week, kde nejen potkávám naše stálé i nové dodavatele, ale hlavně jsou zde vidět trendy v oblasti designu nábytku a bytových dekorací, které se vždy projeví následující rok. A podruhé to bylo v listopadu, kdy jsem měla maraton pracovních schůzek kvůli projektům. Paříž je již od dob, kdy jsem zde studovala, mojí srdeční záležitostí, tak zároveň využívám každou minutu v tomto městě, abych načerpala inspiraci pohledem do výkladních skříní známých značek, návštěvou architektonických novinek či galerií. Ráda sem jezdím „nasát“ trendy – stačí se dívat na lidi v ulici, výlohy. Móda a design se zde prolínají a každý pobyt je velmi inspirativní.

Po několika letech, kdy designu vévodil trend 70. let, se na první pohled zdá, že nás čekají změny. Část tvůrců stále sází na barvy – a to dost veselé. Avšak v přímém kontrastu je nastupující béžový minimalismus.

Barvy inspirované koncem 70. let dodávají radost

Žlutá, oranžová, zelená, fialová, modrá a všudypřítomná terakotová jsou vidět nejen na instalacích značky pols potten, kteří se barev nikdy nebáli. Jejich umělé květiny působily téměř psychedelicky. Můj manžel tvrdí, že mu tyto barvy připomínají kolekci Porsche ze stejného období – a když se podíváte na jejich oficiální barevnou škálu z konce 70. let, naprosto to sedí! Inspirativní fúze barev a skvělé atmosféry se letos podařila značce Vivaraise, která nevystavovala v oficiálních prostorách veletrhu, ale měla skvělý nápad představit novou kolekci v butiku módní návrhářky Nathalie Garçon v úchvatné pasáži Vivienne v centru Paříže. Velmi podobnou barevnou škálu použil Elitis ve svém showroomu a je také vidět například i ve výloze francouzské módní nadčasové značky Bensimon. Návrháři se tak rozhodli, ať už vědomě nebo podvědomě, proti všeobecné melancholii a depresi z náročných časů bojovat barvami.

Další náš velký partner, výrobce kovového venkovního nábytku Fermob, svoji novou kolekci prezentoval v nádherném prostoru v Marais. Fermob je leaderem  v oblasti barev, zaměstnává skupinu odborníků, tvůrců barev a jejich kombinací, a určuje na několik let dopředu barevné trendy. Je velmi zajímavé sledovat s každou novou kolekcí, jakým směrem se ubírají. U Fermobu také byly vidět oba dva trendy – vedle barevné retro škály představil neutrální barvy připomínající minimalismus 80. let:

Neutrální béžové a bílé tóny, organické oblé tvary a měkké, huňaté materiály

Pokud chcete být skutečně in, zvolte neutrální barvy, které mají akcent béžové a bílé, ale hlavně si pořiďte pohovku nebo křeslo oblých tvarů. Ideálně jeho potah musí být huňatý, až chlupatý – ano, může vám to připomínat potahové materiály z 80. let. Samozřejmě, že úroveň materiálů je dnes jiná a cílem je, aby vám bylo příjemně, nic kousavého doma nechceme. Zde se designéři perfektně strefili do potřeb během energetické krize – huňaté plédy, polštáře a ještě jeden doplněk, který zažívá renesanci – termofor! Ano, ohřívací láhev, kterou někteří znají z dětství u babičky nebo ze starých anglických filmů, se stává dalším nezbytným doplňkem.

Byli jste v Paříži mnohokrát a hledáte něco nového?

Muzeum Alberta Khana

Předměstská čtvrt Boulogne-Billancourt díky své atraktivní poloze u Seiny prochází zajímavou rekonstrukcí. V červnu se zde otevřelo muzeum Alberta Khana, který byl francouzským bankéřem a filantropem, žil v letech 1860 až 1940. Khan pochopil, že žije v naprosto přelomové době a chtěl ji zdokumentovat. Proto dal stipendia, poměrně vysoké částky, vybraným mužům a ženám s pokynem: „Cestujte a mějte oči otevřené!“. Z těchto cest pak během 22 let vznikla kolekce čítající cca 72 000 fotografií a 183 000 metrů filmu nazvaná Archiv planety. V muzeu jsou vystavené fotky a filmy Khanových stipendistů, které donedávna nebyly veřejnosti přístupné.

Nová budova muzea obklopená fantastickou zahradou je zrealizovaná známým japonským architektem Kengo Kumou. Stavba samotná je ze zahrady téměř neviditelná a tvoří oázu uprostřed ruchu velkoměsta.

Morland – Arsenal

Další čtvrtí, která se v rámci příprav na Olympijské hry v Paříži rehabilituje, je Morland – Arsenal- přístav mezi Bastilou a Marais, tedy úplné historické centrum města. Zde se v 60. letech postavily velké kancelářské budovy, které čtvrť úplně vylidnily. Návrh na oživení celé této oblasti mezi Seinou a Marais a nové využití bývalých administrativních budov v roce 2016 vyhrál známý David Chipperfield, který realizoval například mé milované Neues muzeum v Berlíně. Tento rok se polyfunkční projekt La tour Morland začíná otvírat veřejnosti. Cílem je mix rezidenčního bydlení s hotely, obchody, tržištěm, službami a kavárnami, které čtvrť otevřou jak běžným Pařížanům, tak i turistům. Rekonstrukcí prochází nejen budovy samotné, ale i vnitřní zahrady.

V budově vznikl pětihvězdičkový designový hotel Bonnie, který vás ohromí nejen úchvatným výhledem na Paříž, špičkovou restaurací, ale i designem přesně podle posledních trendů. A zároveň zde najdete street- artový hotel: The People kombinuje pokoje s noclehárnou ve velmi artové atmosféře s naprosto skvělým výhledem a lidovými cenami za ubytování.  Rekonstrukce  přinesla nový impuls celé čtvrti a vznikají zde obchody, galerie, umělecké dílny. Tato nově rehabilitovaná část Paříže určitě stojí za návštěvu, a to klidně na kole.  Od doby, co se v centru Paříže zavedla rychlost 30 km/hod a jeden pruh pro auta a další povinně pro kola, cyklistika prožívá úplný boom. Elegantní cyklisté jsou všude. Pařížanky to zvládají i v sukni a na podpatcích. Mají můj obdiv!

Když jsem ještě bydlela v centru Prahy, tvrdila jsem všem, že mě víkendové ježdění do přírody moc neoslovuje. Ideálním pobytem v městské přírodě bylo pro mě posezení na zahrádce kavárny nebo na balkóně.

Se změnou bydlení jsem přírodu vzala víc na milost a už před covidem jsem se zcela neplánovaně stala vášnivou zahradnicí. Nicméně jsem dbala na to, aby při rekonstrukci domu byl balkón přistaven a tak si stále mohu užívat „městskou“ snídani na balkóně.

Na cestách balkóny automaticky přitahují moji pozornost, ráda si je fotím. Je vidět, jak v evropských metropolích je každý metr čtvereční venkovního prostoru ceněn a vzhled terasy či balkónu je chloubou jeho majitele. K vidění jsou palmy, cypřiše, rajčata i sochy.

U nás, přestože existence balkónu zvyšuje atraktivitu bytu, zůstává řada teras prázdných nebo se využívají jako odkládací prostor. Proto se při rekonstrukcích bytů snažím přijít s konceptem balkónu nebo terasy jako pokračování vnitřního prostoru a klienty to je vítáno.

Abychom si svoje balkóny náležitě užili, je dobré vyjít z této myšlenky, že jsou jakýmsi pokračováním našich interiérů, venkovními obýváky. Proto je žádoucí přenést doplňky, které máme běžně v obýváku, na balkón. Například existuje již mnoho koberců a polštářů s venkovní povrchovou úpravou, případně lze zvolit zajímavou rohož z přírodních nebo recyklovaných materiálů. Na balkón si také můžete pověsit zrcadlo hned vedle poličky s květináči.

Při zařizování „venkovního obýváku“ za mě fungují dvě základní praktická pravidla:

1. Kvalitní skládací nábytek, který na malém balkóně můžete složit a schovat v zimě ke zdi. V městských bytech si přece nemůžeme dovolit nábytek stále stěhovat z balkónu do domu. Mým jasným favoritem je francouzský zahradní nábytek Fermob, který splňuje všechny mé požadavky: je krásný, má kvalitní povrchovou úpravu, která odolá větru, dešti i UV záření a je dostupný v mnoha barevných variantách. Pokud si vyberete ten z kolekce Bistro, je navíc i lehký.
2. Příjemnou atmosféru vytvořím bezdrátovými venkovními svítilnami. V současné době je už na trhu spousta výrobců, kteří nabízejí bezdrátové lucerny, které si nabijete přes USB kabel a vydrží vám rozsvícené i několik večerů. U mě vedou stylově neutrální lampy Balad, které nesmí chybět u našich dlouhých večeří v Řecku. Ale existují i další, které jsou například z tradičního bambusu, ale uvnitř skrývají bezdrátovou technologii – například Take A Way od Arika Levyho.

Samozřejmě pěkné prostředí bude jen fungovat v kombinaci s milou společností. Proto nám všem přeji spoustu krásných balkónových posezení  při rodinné snídani či večerním aperitivu!

Kavárny, výstavy a nákupy v jedné z nejkrásnějších částí Paříže – to je tip na prodloužený víkend ve čtvrti Saint- Germain podle designérky Moniky White.

Jako student, a posléze diplomat, jsem v 90. letech měla to štěstí bydlet v Paříži ve čtvrti Saint- Germain. Elegantní a zároveň velmi kulturní atmosféru mixu kaváren, knihkupectví, galerií a malých kin s historickými paláci, zahradami a chic butiky jsem úplně milovala. Pak nastalo období, kdy knihkupectví byla vytlačena řetězci s oblečením, zeleninový trh nahradily turistické stánky a čtvrť ztrácela na autentičnosti.  Ale zdá se, že naštěstí přichází nová energie a zajímavé projekty a tak Rive Gauche (levý břeh) stojí rozhodně za návštěvu.

Legendární  hotel Lutetia

Po dlouhých letech chátrání a velmi nákladné přestavby byl znovu otevřen slavný hotel Lutetia, který je skutečnou legendou levého břehu. Ubytování patří v Paříži mezi ta luxusnější, ale rozhodně stojí za to se zde stavit alespoň na kávu. Byl postaven v roce 1910 ve stylu velmi raného art deca majitelkou obchodního domu Le Bon Marché jako ubytování pro své nejlepší klienty. Výčet celebrit, které zde bydlely, je v podstatě historie 20. století. Začněme otcem Paula Belmonda, který navrhl fasádu, Josephine Baker, která zde zpívala,  přes Picassa, Sartra a Simone de Beauvoir, až třeba po Soniu Rykiel nebo Davida Lynche, kteří v něm žili a dekorovali svá apartmá. Za války byl sídlem gestapa a pak určitou dobu hotel chátral, než proběhla  jeho důkladná rekonstrukce.

Doporučuji si alespoň projít veřejně přístupné prostory – vnitřní zahradu, knihovnu a nádhernou restauraci, kde vitráže ve streetartovém stylu skvěle doplňují art-deco fresky. Jde o příjemný mix stylů, nic blýskavého, okázalého, prostě tichý luxus.

Dejte si jako já drink v baru Josephine, který neotřele kombinuje historické fresky s moderním designem a je tak důstojným holdem slavné zpěvačce. Všimněte si, jak se v kavárně sedí: židle jsou v řadě, ne kolem stolu. Pro mne to je jeden z typických rysů francouzského životního stylu – v kavárně sedím tak, abych viděl a byl viděn. Je to tak opačné proti našim zvykům! Snažila jsem se toto nastavení sezení implementovat na terase kavárny, kterou jsem navrhla. Pokaždé, když jsem odjela, byly židle zpátky okolo stolu… Ve čtvrti se takto sedí například ještě na terasách slavných Café de Flore nebo Deux Magots.

Hermès – obchod z jiného světa

Součástí hotelu býval super moderní bazén s umělým vlnobitím a bohatou artdecovou výzdobou z roku 1935. Po desetiletích degradace zde před pár lety otevřela svou vlajkovou loď na levém břehu firma Hermès. 1500 m² plochy opravdu stojí za zhlédnutí. Na náročné a veřejností sledované rekonstrukci se podíleli nejlepší řemeslníci Francie. Bývalý bazén připomínají všudypřítomné mozaiky v bílo-šedo-zelenkavých barvách doplněných stříbrnou přesně tak, aby evokovaly atmosféru vody. V hlavní části budovy se pak octnete v jiném světě díky dřevěným „chýším“, které připomínají snad obrovská poupata bájných rostlin. Jste vlastně neustále přítomni dialogu mezi původní budovou, jejím stylem a novátorským přístupem k designu. Návštěvu lze doporučit každému kreativnímu designérovi a architektovi, ale některé dny je bohužel třeba se prodrat frontou koupěchtivých čínských turistů.

Beaupassage

Od Hermès to je kousek k dalšímu zajímavému architektonickému počinu – spojením několika domů a dvorků dohromady vznikla nová mini čtvrť Beaupassage. V tomto komplexu najdete všechno od galerií, pekáren, restaurací až po coworking centrum. Vzniknul tak prakticky z ničeho funkční komunitní systém, který je ukázkou propojení různých architektonických stylů v tom nejlepším slova smyslu – ve francouzštině tomu říkají Haute Couture Urbaine, což by se snad dalo přeložit jako vysoká urbanistická krejčovina. Bistro si zde otevřel i nositel 3 michelinských hvězd, Yannick Alléno.

Nákupy, co mají styl

K pobytu v Paříži neodmyslitelně patří nákupy. Já mám velmi ráda Le Bon Marché, slavný a ve městě nejstarší obchodní dům. Když jste v Paříži jen na pár dní, tak Le Bon Marché vám udělá rychlo kurz toho, co je in. Skvělý výběr známých i začínajících designérů vždy spojený s výstavou současného umění. Letošní září bylo věnované punku, 80. létům, tak jste mohli nakupovat v této úctyhodné instituci za zpěvu Rock the Casbah a Talking Heads! To vše pod nádhernou skleněnou  kupolí z 19. století. A pokud vás zajímá francouzská gastronomie, tak návštěva sesterské budovy La Grande Epicerie, největší prodejny s jídlem v Paříži, je velkým zážitkem.

Levý břeh Paříže je světově proslulý především svou kulturou, takže rozhodně stojí zato navštívit lokální galerie a muzea.

Musée Maillol

Jméno Aristide Maillol vám nic neříká? Nevadí, určitě si vzpomenete na Tuilerijské zahrady u Louvru – ano, on vytvořil ty impozantní sochy vnadných žen. Modelem k řadě  z nich byla jeho mladá múza  Dina Vierny, která po jeho smrti shromáždila umělcovo dílo, aby je prostřednictvím nadace nabídla široké veřejnosti. Kromě stálé expozice jsou zde prvotřídní  výstavy a v budově nechybí ani příjemná kavárna.

V okolí Saint-Germain mělo hodně umělců své ateliéry, vždyť nejsme daleko od Montparnassu. Některé lze navštíviti i dnes. Je tu slavné Rodinovo muzeum, ale já osobně mám ráda i méně navštěvovaný ateliér sochaře Ossipa Zadkina blízko Lucemburské zahrady.

Lucemburská zahrada

Jedno z nekrásnějších míst Paříže je centrem této čtvrti a myslím, že by se návštěva hlavního města neměla obejít bez procházky tímto překrásným parkem. Odehrává se zde život celé čtvrti – hraje se tu tenis i pétangue, děti si pouštějí lodičky ve fontáně, lidé se věnují joggingu a piknikují.

Kousek od zahrady jsou dvě brasserie, do kterých ráda chodím, protože jsou autentické, definitivně navštěvované místními a mají prosluněnou terasu otevřenou celý rok:

Café Vavin je na malém neturistickém náměstí se zajímavou architekturou a v zimních měsících podává i ústřice. Doporučuji šneky!

Café de la Mairie na place Saint-Sulpice je sice přímo naproti kostelu, který proslul díky Kódu da Vinci, ale ve skutečnosti je méně turistické, než se zdá. Navíc si párkrát zahrálo v artových filmech a místní intelektuálové sem stále chodí. Vybavení  z šedesátých let se nezměnilo. Servírují se zde typické pařížské pokrmy, jako je třeba králík na hořčici se sklenkou bílého Sancerre.

A pokud máte čas  jen na sendvič, pak ideálním místem je ulice Cherche Midi, kde je proslulá boulangerie  Pain Poilâne, Zde si koupíte typický  pařížský sendvič z tmavého chleba, který se zde peče, doplněný šunkou a sýrem a nezbytným rozlévaným vínem.

Ulice Cherche Midi je mimochodem i zajímavým nákupním místem s designovými obchody s obuví a oblečením. Můj typ na boty je  butik Robert Clergerie. Pokud jste již v hlavním městě Francie byli a nehoníte se za návštěvou Eifelovky, Montmartru, Champs Elysees a dalších známých památek, pak oceníte, že je možné v Saint-Germain strávit kompletní prodloužený víkend a užít si esenci Paříže na pár set metrech čtverečních.

Objektivem Moniky White

Chcete poznat řecké ostrovy a milujete zároveň cestování lodí? Máte rádi kykládskou kulturu, zajímáte se o design a místní gastronomii? Inspirujte se cestou Moniky White.

S manželem jsme si v červnu splnili náš sen – lépe poznat Kyklády. To se nám podařilo také díky skvěle zorganizované lodní dopravě, která umožňuje island hopping, který byl mým dalším dávným snem. Ostrovní přeskakování z jednoho ostrova na druhý, jak by se tento termín doslovně přeložil, pro mě představuje svobodné cestování, kdy máte možnost poznávat více míst. Není to statické pobývání na jedné pláži. A navíc, pro nás Středoevropany je cestování lodí tak exotické!

Ukázalo se, že červen je ideální nejen z hlediska počasí, ale i lodních lístků, které si není nutné bookovat dopředu. Například na srpen je třeba dělat rezervace dlouho dopředu.

Po příletu do Athén jsme se nevydali do známého přístavu Pireus, ale do Rafiny, odkud je výhodnější se na Kyklády vydat. Rafina je jednak blíže letišti, ale i menší a tím pádem jednodušší. Z letiště se sem dostanete za 30 minut autobusem nebo taxíkem.

Andros – až příliš klidný ostrov

Krátce po příjezdu do Rafiny již sedíme v červenobílém ferry a já se hned cítím jako na dovolené – moře, slunce, obrysy ostrovů okolo nás. Cestování lodí je o tolik příjemnější, než letadlem. Za hodinu a půl jsme v naší první destinaci  na  ostrově Andros.  Zde máme naplánované 3 dny „dekomprese“ v bungalovu v odlehlé části ostrova v zátoce Zorgos.  Cesta autem z autentického rybářského městečka Gavrio je opravdu neturistická – jen ovce, olivy a pár farem. Podobně působí i hotel – pár bungalovů rozesetých na kopci nad prázdnou písečnou pláží a bazén s neuvěřitelným výhledem ozvláštněný kopiemi antických soch. Ač tyhle dekorace normálně nemusím, zde mi přijdou na místě. A všude kvetou divoké  oleandry!  Po pár dnech kombinace moře, pláže, jídla a vína jsme připraveni na úplný protiklad poklidného Androse – kosmopolitní Mykonos.

 Na přehledném webu https://www.greekferries.gr/ najdete všechny informace, zarezervujete si jednotlivé plavby a rovnou je i zaplatíte. Můžete si vybrat i typ lodě. My se rychlým lodím vyhýbali a raději volili pomalejší, normální trajekty, kde můžete být na palubě a jízdu si tak náležitě užít, třeba zároveň s popíjením drinku v místní kavárně. Co nedoporučuji, je připlatit si za 1. třídu –nestojí to zato. Jedná se v podstatě o překlimatizovaný lounge bez výhledu a pokud máte smůlu, tak plný dětí. My jsme nakonec všechny cesty trávili venku na palubě, kde jsme mohli pozorovat ostrovy kolem a dokonce jsme viděli i delfíny. Cestou na Mykonos jsme minuli ostrov Tinos, jehož hlavní město při pohledu z lodi působilo velmi italsky. Jako řada jiných řeckých ostrovů byl také pod benátskou správou.

Mykonos –chic ostrov slavných, bohatých a masového turismu

Už při příjezdu do přístavu se ocitáme v jiném vesmíru. Je zde minimálně pět zaoceánských obřích parníků, jejichž tisíce pasažérů každý den zaplaví město Mykonos. Slavné jachty, které jsem pod vlivem fotek Jackie O. očekávala, jsou spíše ve starém přístavu.

Velmi rychle se dostáváme do rozporuplné nálady, ale ano, je to krásné. Pokud máte rádi architekturu, tak zde jste v centru ukázky čisté kykládské architektury. Bílé hranaté domy, kdy vaše střecha je terasou souseda nad vámi. Dveře a okenice pečlivě natřené do různých tónů modré, všude kvetou buganvílie a oleandry v dokonalých amforách, které v Čechách neseženete. Kočky pózují a na obzoru jsou větrné mlýny. I interiéry jsou často velmi inspirativní – betonové stěrky, kamenné mozaiky, nábytek v tlumených barvách a přírodní materiály. Velmi mi to připomíná interiéry na Ibize.

Jak říká můj muž s anglickou ironií, Mykonos byl již objeven. Každý dům ve městě slouží turismu – restaurace, luxusní obchody od Louis Vuitton, přes Hermes a plavky Vilebrequin, až po dokonalé bary. Jsme v Saint-Tropez východního Středomoří a tomu odpovídají ceny i skladba turistů. Městská pláž je po Androsi velkým zklamáním, tak zde raději ty dva dny, které jsme Mykonosu vyčlenili, raději věnujeme městskému stylu života: Nadchnul nás klub Bonbonniere, skvělá atmosféra i interiér, kterému vévodí beton a moje oblíbené lustry ay illuminate a tapety Elitis, tak se zde cítím skoro jako v Le Patiu….

Délos –tajemné archeologické naleziště

Opouštíme party ostrov a odskakujeme si na další. Tentokrát jen na den. Spát tady bohužel, pokud nejste archeolog, nejde. Tajemný  ostrov zasvěcený Apollónovi, který se zde spolu se svou sestrou Artemis narodil, je jedním z největších archeologických nalezišť ve Středozemí a je zapsán na seznamu UNESCO. Tento malý ostrov byl po staletí významným politickým i obchodním centrem a množství a kvalita zachovaných památek je dechberoucí. Pro mě, jako milovníka Benátek, bylo fantastické vidět Lví terasu, protože jeden z těchto lvů je hlídačem benátského Arsenalu. V místním muzeu s prvotřídními exponáty jsme byli de facto sami a hlavně na celém ostrově máte úplnou volnost pohybu! Dojem kazí jen předražená a nekvalitní taverna, využívající své monopolní postavení.

Naxos – ostrov, kde je skvělé žít

Tak jako na ostatních ostrovech se hlavní město Naxosu jmenuje Chora. Ale příjezd k němu je jiný, magický: panoráma města objevujete skrze starobylou impozantní bránu, která kdysi byla součástí Apollónova chrámu. Téměř jako jsou v Paříži Vítězný oblouk a Louvre, zde je brána v přímé linii se stejnojmennou svatyní na Delosu. Okamžitě nás obklopí atmosféra autentického přístavu – u taverny na chodníku rybáři suší čerstvé chobotnice. Přímo nad námi se na kopci tyčí benátský hrad, krajina dává tušit vulkanický původ. Pro nás to je láska na první pohled. Líbí se nám, že v hlavním městě bydlí hodně místní, nejde jen o turistickou atrapu. Dokonce zde mají několik knihkupectví! Charakter města je benátský, ale na řeckých základech. Je neuvěřitelné, že i když zajdete do místního butiku, strop podepírá původní řecký sloup.

Velmi rychle jsme se rozhodli přestat přeskakovat a zůstat na ostrově do konce dovolené. Pláže jsou zde krásné s dunami, které nejsou vůbec k vidění na ostatních ostrovech. Jsme ubytovaní v Medusa resortu, který patří rodilým Athéňanům, přímo na pláži Plaka. Z interiéru a způsobu uspořádání je vidět, že mají evidentně rádi Thajsko – jí se venku, vše je na písku, všude palmy. Dlouhé pláže jsou jak stvořené k běhání, čehož hojně využívám.

Zřejmě lokální raritou je místní číšník, který se cítil být Japoncem. Cvičí tai-chi a hned první ráno nám odevzdal papírek se základními japonskými frázemi. Ty pak vyžadoval a neexistovalo objednat si snídani v jiném jazyce.

Kde jíst a co vidět

Naší oblíbenou plážovou restaurací se stala taverna MikriVigla..  Na večeři je velmi příjemná další přímořská taverna Patatosporos v letovisku Agia Anna. Jak už název napovídá, jednou z proslulých naxoských plodin jsou brambory. Pak určitě sýry, kapary a tymiánový med. Ty stojí za to si dovézt domů.

Protože se na Naxosu těžil mramor, ostrov byl jedním z center  kykládského období. Sochy, které jsou dnes k vidění v Athénách a dalších světových muzeích, vypadaly jako od Modiglianiho nebo Picassa, kteří se tímto uměním inspirovali. Na velké záhadné čtyřmetrové sochy ležící v krajině narazíte dodnes. Říká se jim Kouros, což znamená  v řečtině mladý muž.

Určitě se běžte podívat na hrad, jehož prostory byly přetvořeny v kulturní centrum se zajímavými designovými obchody. Pořádají se zde koncerty, ale hlavně je zde kavárna 1793 TerrasseCafe s nejlepším výhledem!

Když z Naxosu odjíždíme lodí do Athén, spontánně ho hodnotíme jako zlatý hřeb naší dovolené – krásné pláže, krajina, kultura, skutečné město a autentická atmosféra.

Celou mou řeckou dovolenou mne doprovází kniha Mythos britského herce Stephena Frye o řeckých bozích. Velmi vtipně, až lehce bulvárně, a přitom inteligentně vysvětlené spletité rodinné vazby řeckých bohů. Ideální četba do oblasti, kde člověk cítí, že Zeus a ostatní jsou stále přítomni.

Objektivem Moniky White