Co nového přinesl veletrh Maison a Objet 2024

Dvakrát ročně se otevírají dveře veletrhu Maison et Objet v Paříži, ve francouzštině se mu hovorově říká Salón. Vystavují zde výrobci nábytku a doplňků z celého světa a pořadatelé zvou slavné architekty a mladé talenty, aby vytvořili interiéry odrážející trendy doby. Současně se Salónem probíhá v ulicích Paříže Design week. Letošní ročník byl navíc zpestřen Paralympiádou a jedna z hal výstaviště dokonce sloužila jako sportovní stadion.

Jako každou sezónu Monika White byla při tom, aby našla inspiraci pro své projekty a především novinky pro Le Patio. Přinášíme Vám její osobní postřehy, jaké trendy Paříž letos ukázala:

• Již se mi to nechce ani opakovat, ale sedmdesátá léta jsou in. Zdá se, že dokonce prošel rychlý cyklus a z trendu osmdesátek jsme se vrátili zpět. Hnědá barva je všude. Doprovází ji hluboké krásné barvy, jako je smaragdově zelená, sametově modrá, fialová a hlavně oranžová. Vrátily se také leopardí vzory. Použity jako doplněk, vypadají skvěle a překvapivě dobře se kombinují s modrou.
• Pokud Vás exotické vzory a výrazné barvy straší, pak je tu trend harmonických přírodních interiérů v krémových, béžových a teplých terakotových tónech. Kombinují se lněné pohovky, organicky tvarovaný nábytek, ruční papír, ratanové lustry. Tyto nadčasové kombinace se neomrzí.
• Keramika je určitě jeden z materiálů, který je vidět všude. Nejen na stolech, ale i na světlech a nábytku. Je to velmi zajímavý, versatilní a hlavně nadčasový materiál, který umožňuje antastickou barevnou škálu. A hlavně je přírodní a recyklovatelná!
• Všudypřítomný důraz na recyklaci přivedl poprvé na veletrh zástupce pařížského blešího trhu Saint Ouen a secondhandové oblečení je regulérně vystavované v luxusním obchodním domě Bon Marché. Hlavním hostem veletrhu byl designer roku Belgičan Lionel Jadot, experimentální tvůrce, který kolem sebe soustřeďuje mladé tvůrčí talenty. Na Salónu, který vytvořil centrální pavilon – kavárnu, kde vše je unikátní a recyklované. Postel z pneumatik bagru, pohovka ze staré divadelní opony. Esteticky to byl velmi krásný prostor. Navíc autor tam po celou dobu veletrhu byl osobně přítomný a svoji vizi vstřícně objasňoval zájemcům.

A můj osobní typ :

Úžasná světla Ferroluce, keramická ručně vyráběná a ta italská barevnost!

Jóga míče VLUV, konečně zdravé sezení, cvičení a design dohromady. Představte si overball, který nemusíte v interiéru schovávat. Německý výrobce nabízí velkou škálu potahových a pracích látek. Navíc krásné dárkové balení.

Pohovky Home Spirit, za ta léta, co se s nimi osobně známe, udělali obří krok. Stali se lídrem mezi výrobci lněných pohovek. Dnes mají showroomy i v USA a hoví si na nich třeba Brad Pitt. Je vidět, že kvalitní přírodní materiály a neutrální barvy jsou in stále.

Monika White

 

Zahrady jsou místem, kde si přirozeně uvědomujeme změnu ročních období. Já jsem si výlet do anglických zahrad dopřála na úplném konci zahradnické sezóny, ale jaro je určitě tím nejlepším obdobím, kdy se tam vydat. Užijete si nejen záplavu barevných květů a bujných rostlin, ale i procházky nádhernou anglickou krajinou a návštěvy míst, kde působili významní umělci, mezi které patřila Virginia Wolf nebo Henry James.

Představte si, že jedete po dálnici, ale místo ukazatelů na historické památky vidíte cedule, které vás upozorňují na zajímavé zahrady – to je realita typická pro okolí Londýna. Začínám si myslet, že jako je Milán Mekkou módy, tak Kent je světovým centrem zahrad.

Zahradničení je pro Angličany velkou vášní, která prochází celým spektrem společnosti – od obyčejných rodin, které bydlí na předměstích velkých průmyslových měst, až po bohaté anglické aristokraty. Zahradní excentrici jsou v Británii velkou tradicí. Dá se k nim zařadit i samotný král Karel II. A tak jedním z potěšení, které nám tento výlet přinesl, je pozorování zajímavé směsice návštěvníků. Například jsem si všimla, že ženy, pokud jdou navštívit zahradu, mají na sobě šaty s květinovým vzorem!

Pro našince je poměrně snadné si naplánovat prodloužený víkend, během kterého navštívíte Kent a Sussex. Nejlepší je, když poletíte z ČR na letiště Gatwick, odkud to je nejblíž do našeho prvního cíle, Sissinghurst Castle Garden v Kentu.

Zamluvte si pokoj přímo ve Farmhousu, který je součástí areálu a nabízí stylové ubytování tradiční anglickou formou Bed & Breakfast. Jak už název napovídá, budete spát v původním statku ve viktoriánském stylu s výhledem na celé panství včetně Alžbětinské věže. Genia loci tak vstřebáte skutečně důkladně. Jde o strategickou polohu umožňující dělat nejen procházky po blízkém okolí, ale i vyrážet na výlety do dalších kentských zahrad.

Historicky šlo původně o velkolepě řešený alžbětinský palác, který postavil jeden z dvořanů, aby zde mohl svoji královnu přivítat. Královna tady skutečně strávila několik dní, ale poté dvořan upadl v nemilost, a tak stavba začala chátrat. Lepší časy snad panství zažilo v 19. století ve viktoriánském období, kdy zde byla provozovaná úspěšná farma (zde můžete zažít autentické ubytování). V roce 1930 pak spisovatelka Vita Sackville-West se svým manželem sirem Haroldem Nicolsonem kupují sídlo coby předraženou ruinu. Oba dva propadají dekadentnímu kouzlu pozemku s chátrajícím palácem, jehož polorozbořené zdi využívají k vytvoření tzv. walled gardens, anglického zahradnického fenoménu: Jde o zahrady obehnané velkými zdmi vytvářejícími specifické klima pro rostliny, které by zde jinak nebylo možné pěstovat. Vita s manželem ze zbytků zdiva honosného sídla vytvořili spoustu zahradních „pokojů“, sami se pak spokojili s bydlením v menším zahradním domku.

Ruiny tak tvoří základ zahrad v klasickém italském formátu, kdy mezi jednotlivými „pokoji“ existují sofistikované průhledy na sochy, fontány a další zajímavé dominanty. Strukturu zahrad měl na starosti Harold, který s oblibou na své dílo pohlížel z alžbětinské věže. Podařilo se mu tak na totálně asymetrickém pozemku vytvořit opticky symetrickou zahradu. Vita díky svému uměleckému vidění zde vysadila na svou dobu revoluční mix květin – míchala nejen různé barvy, ale i trvalky s keři a zeleninou. Cílem velmi hustého porostu bylo, aby zde celoročně něco bujelo a kvetlo. Vita se nespokojila jen s klasickým osazováním, ale expandovala i vertikálně, takže dodnes můžeme obdivovat například kontrast viktoriánských cihel a modrých klematisů. Každý z „pokojů“ má svoje téma – velmi známá je bílá zahrada nebo zahrada Délos s antickými sloupy s hlavicemi ze stejnojmenného řeckého ostrova. Aktuálně s touto zahradou současný správce, National Trust (NT), udělal pokus a přeměnil ji na zahradu, kterou není třeba zalévat. Jde o zajímavý experiment hledající odpověď na zvyšující se sucha a sám o sobě krásný, ale mně osobně přišlo, že nezapadá do původního konceptu.

Celkově je zahrada plná neuvěřitelných artefaktů díky profesi Harolda, který byl diplomatem, a tak často cestovali. Kromě již zmíněných antických sloupů jsou zde například orientální nádoby z Persie, do kterých Vita dávala tulipány a jiné květiny.

Manželství diplomata a umělecky založené aristokratky spojovala společná vášeň pro romantiku a literaturu, ale jinak se jednalo o velice liberální vztah, kdy oba dva měli další nemanželské vztahy. Vita měla spoustu milenek, mezi nejznámější patřila spisovatelka Virginia Woolf. Můžete zde tak navštívit pracovnu a ložnici Vity, kde je vystavená i část její nonkonformní korespondence. Excentrické manžele na jejich sídle navštěvovala spousta přátel z řad spisovatelů a dalších umělců.

V okolí Sissinghurst Castle Garden je spousta dalších veřejnosti přístupných zahrad spravovaných NT. Každá má jiný charakter, ale většinou je v jejich centru významné sídlo – ať to je třeba vila spisovatele nebo renesanční zámek.

Až se dostatečně nabažíte procházek krajinou, kde jako by se zastavil čas v 19. století, můžete vyrazit do sousedního Sussexu, kde jsme objevili nezávislou zahradu Great Dixter House & Gardens. Zde mají zahrady úplně jiný charakter – jsou neskutečně barevné, vegetace je bujná, až přerostlá. Nám se to moc líbilo. Uprostřed zahrad stojí sídlo částečně z 15. století, které na začátku minulého století bylo zrekonstruované známým anglickým architektem Edwinem Lutyensem. Pro nás je určitě zajímavé, že tento architekt velmi ovlivnil Jana Kotěru. Lutyens zde také založil fantastickou zahradu, do které zakomponoval trosky staré farmy. Její současná podoba je dílem známého zahradního architekta Christophera Lloyda. Great Dixter House je také nadací poskytující vzdělání talentovaným zahradníkům z celého světa. Podobně jako v Sissinghurstu zde najdete výjimečnou atmosféru.

Praktický tip: doporučuji si dobře nastudovat otevírací doby, je to velmi různorodé. Na webu National Trust najdete podrobné informace.

Skvělé je, že většina míst má otevřenou kavárnu a hlavně vlastní zahradnictví, kde je možné si koupit místní originálně vypěstované rostliny. Některé jsou legendární, jako třeba původní alžbětinská bílá růže ze Sissinghurstu.

Plné ulice lidí v tropickém oblečení včetně Francouzek bez podprsenek, kde je pouze jeden pruh pro auta a ten druhý vyhrazený pro cyklisty – takto vypadala Paříž, když jsem zde v září navštívila mezinárodní veletrh Maison & Objet.

Namísto nábytku dekorace, bytový textil a parfémy

Veletrh hlásající, že je zaměřený na interiérový design, se přizpůsobuje trendu, který vnímám i v ČR, kdy se od vystavování nábytku přesouvá více k dekoracím a lifestylu. Dokonce až tak, že si zde můžete nechat nalakovat nehty. Renesanci zažívají různé dekorace na zeď. Umělá inteligence proniká i do užitého umění a jsou zde vidět černobílé reprodukce z pařížských ulic vykrádající styl 50. a 60. let minulého století.

Co se týká nábytku, je jasné, že se na scénu vrací dřevo a je jedno v jaké podobě či barevnosti. Za mě to je samozřejmě velké plus, protože kolekce nábytku Le Patio je na dřevě založená.

Jemná neutralita na vzestupu

Dále se potvrdil trend „jemné neutrality“, který se na veletrhu představil v lednu. Například výrobce luxusních tapet a bytového textilu Élitis představil v tomto duchu nejen lněné tapety se sádrovým efektem, ale doslova celý interiér v odstínech bílé a béžové s kovovými odlesky. Prezentace proběhla v jejich showroomu, tuto značku už na veletrhu nenajdete.

Druhý trend – netradiční kombinace tlumených barev

Na druhý barevný trend jsem si osobně musela delší dobu zvykat – asi bych ho obecně nazvala jako neobvyklé kombinace tlumených barevných tónů. Konkrétně se na oblečení projevoval například takto: Hnědé manšestrové kalhoty, k tomu khaki oversized košile, pod kterou je růžové tričko.

Podle tohoto trendu jede také naše oblíbená designérka šperků Francine Bramli. K našemu údivu totiž nenabízí šperky v pozitivních barvách, které se Češkám tolik líbí, ale buď kombinace dvou tlumených barev, jako je například hnědá a zelená, případně tyto barvy doplňuje kovem, který jim dodá potřebný lesk.

Vypadá to, že podle nového trendu by naše barevná mantra v interiéru měla být: hnědá, zelená, šedá. A pak by nás měla zajímat recyklace. V případě módy už je upcyklace nové must-have. V centru Paříže vidím hodně pop-upů na recyklované věci, výlohám módních domů kraluje již výše zmíněná hnědá v kombinaci s fialovou nebo světle žlutou, o kousek dál jsou k vidění náhrdelníky z knoflíků od kostýmů Chanell.

All’Origine se umí bavit

Na veletrhu, kde jsme s kolegyní každý den od časného rána a neúnavně hledáme nové originální produkty, vnímám velké množství stánků s téměř identickými věcmi, jako by všichni stále kopírovali jeden styl a nedokázali přijít s něčím novým. Také jsou dávno pryč časy, kdy si vás u jednotlivých stánků předcházeli šampaňským a veletrh byl jedna velká párty. Jsme teď vlastně rády, když na požádání dostaneme vodu, což je pochopitelné vzhledem ke složité ekonomické situaci.

Proto jako totální zjevení působí stánek značky All’Origine, kteří vnesli na veletrh tolik potřebnou dobrou náladu: Všichni se na nás usmívají, uprostřed se otáčí obrovský parmezán a výborné italské víno teče doslova proudem. Dobrovolně podléháme italskému šarmu a také jejich produktům, které jsou skutečně jiné: Nejde o nové výrobky, ale o jakýsi kurátorský výběr bytových doplňků nebo nádobí reprezentující design 20. století nejen v Itálii, ale i ve střední nebo východní Evropě. Značku založili dva italští kunsthistorici, proto výběr působí zajímavě, a ne jako z antikvariátu na předměstí. Nakonec neodolám a objednávám keramické talíře Buon Ricordo, které byly v 60. letech v Itálii pojem – šlo o památeční předměty restaurací sdružených v asociaci stejného jména, která garantovala dobrou kvalitu jídla a dbala na podporu typické regionální kuchyně. A tak se na talířích objevují barevné naivní ruční vyobrazení místních specialit nebo jejich ingrediencí. Nejsou jen na ozdobu, samozřejmě na nich můžete stolovat.

Nakonec mě těší, že talíře od All’Origine v ČR představíme jako první – na trhu, který je přeplněný různými kopiemi a plagiáty, je dobré se odlišit kreativními produkty, které jsou skutečnými evropskými originály.

Rostoucí popularita odolných trvalek, plevel nevyjímaje, schopných přizpůsobit se změnám klimatu, udržitelnost a recyklace – to jsou nejdůležitější trendy, které Monika White zaznamenala na nejslavnější zahradnické přehlídce na světě.

Zahradám jsem propadla – čas strávený na zahradě je pro mne terapie i kreativní práce s okamžitým výsledkem. Inspirací mi jsou mistři oboru, jako jsou Monty Don nebo Piet Oudolf, jejichž knihy i pořady sleduji. Zájem o zahrady se pak přenáší  i do mých projektů, kde se snažím, aby zahrady a terasy byly přirozeným pokračováním interiérů.

Anglie, jak ji milujeme: excentrická, kreativní a umění užít si to

S manželem Michaelem, spolupachatelem mých zahradnických experimentů, jsme na jaře naznali, že si už konečně zasloužíme navštívit nejslavnější zahradní výstavu na světě –  londýnskou Chelsea Flower Show. Michael se dokonce kvůli tomu stal členem the Royal Horticultural Society (RHC).

Na výstavu jsou zváni význační mezinárodní zahradní designéři, kteří se pak na ni připravují i několik let. V rámci samotné show se oceňují především zahrady, hlavní kategorií je Show Gardens. Svoji kategorii také mají malé zahrady a balkóny. Dále mezi sebou soupeří pěstitelé trvalek a uděluje se cena květině roku. Zahrady se na přehlídku staví již dva měsíce dopředu – ano, jak rostliny, tak i keře a stromy se do Chelsea převáží. Staví se zídky, fontány a žije tím nejen Londýn, ale i celá Británie díky BBC  a pořadu Gardeners’ World. Samozřejmě za vznikem každé zahrady stojí tým skládající se ze zahradního designéra, pěstitele rostlin a dalších lidí, kteří většinou reprezentují nadace, které jsou do projektů zapojené.

Akce je velmi populární, začíná obvykle návštěvou královské rodiny a pak se dveře otevřou veřejnosti. V sobotu bylo v areálu 15.000 návštěvníků. Nicméně vše probíhá velmi příjemně, protože návštěvníky spojuje láska k zahradám a chuť si takovou příležitost užít. Šaty, klobouky, květinové košile a piknik se šampaňským k tomu patří. Samozřejmostí je také prodej různých doplňků pro zahradníky – mě nadchlo designově dokonalé klekátko s krásnými rukavicemi.

Většina hlavních zahrad je spjatá s nějakou nadací  a zahrady jsou pak přesunuty do parků nemocnic a klinik. Skvělé je i to, že v sobotu odpoledne, poté, co show skončí, pěstitelé trvalek vše prodávají. Londýňané tam již čekají se svými vozíčky a těší se, že si odkoupí rostliny v top kvalitě za super ceny.

Dva hlavní proudy v designu zahrad

Je pro mě blízké se na vystavené zahrady dívat jako na interiéry a tak na přehlídce pro mě byly jasné dva hlavní trendy:

1. Klasické pojetí: Záhony jsou propojené, květiny hustě vysázené a barevnost je ve vlnách či pásech, které se vzájemně přelévají. Jde o jakési ostrůvky barev – bílé, modré, růžové… Rostliny se vzájemně prorůstají. Vše barevně i tvarově ladí, jako když vážete kytici do vázy. U těchto zahrad – velmi krásných – jsem měla pocit, že jsou připraveny jen pro tuto show, byly hotové, rostliny se neměly kam dále vyvíjet.
2. Nový trend: Vychází z víc extrémního počasí, kdy je velmi suché léto, které se střídá s vydatnými dešti. Mezi rostlinami jsou větší rozestupy, jsou odolnější, zvyklé na sušší podnebí. Podkladem mohou být i starší dlažby, praskliny v betonu. V zahradách jsou požity recyklované materiály. Barevnost je více středomořská než klasická anglická. Rostliny mají prostor se vyvíjet a měnit.

Obecným trendem, který se také začíná objevovat i u nás, je zaměření se na různé traviny a tzv. plevele. Zahradní architekti více pracují v duchu udržitelnosti s různými rumišti, jako jsou betonová prostranství na sídlištích a brownfieldech, využívají doslova každou prasklinku v betonu, recyklované materiály jsou povinností.

Velkým paradoxem této show pro mě je, že tento rok jednu ze zlatých medailí získala Korejka za kopii ohroženého korejského kopce. Vystavěla zde dokonalou kopii ze 70 tun hornin přesunutých ze Skotska. O ekologii se v tomto případě asi nedá hovořit.

Absolutní vítěz: Horatio’s Garden

Vítěznou zahradou se stala Horatio’s Garden, která reprezentuje první, klasický trend. Měla krásnou paletu barev i atmosféru a hlavně za sebou silný příběh: Terapeuticky pomáhá pacientům, kteří se zotavují po těžkých poraněních páteře. Proto je speciálně navržená tak, aby rostliny dobře viděli lidé z kolečkového vozíku. Zahrada bude přesunuta do kliniky a práce na zahradě bude součástí terapie pro pacienty.

Cena veřejnosti a BBC: A Life Worth Living Garden od Chris Beardshaw

Cenu veřejnosti získala zahrada v klasické bílo-modré anglické barevnosti, která pomáhá pacientům se zhoubným nádorem kostní dřeně. Ačkoliv v rámci show jí byla přidělená relativně nevýhodná pozice – celá zahrada byla ve stínu, představuje zřejmě to nejlepší z aktuálního klasického trendu. Barevně čisté kompozice, velká část plochy bez květů, zaplněná listy různých tvarů. Skvěle se v ní vyjímal zajímavý vodní prvek i staré kameny.

Totálně odlišná zahrada od Sarah Price oceněná zlatou medailí

Jako zjevení působila zahrada Nurture Landscapes Garden od Sarah Price vytvořená jako udržitelný hold umělci a pěstiteli rostlin, Cedricu Morrisovi. Autorka vycházela z mála dochovaných maleb Morrisovy zahrady, která byla v béžovo-hnědo-šedo- růžové barevnosti. Jde o zahradu v již zmiňovaném novém stylu, ve které je relativně málo květin, jsou ve větších rozestupech a nevytvářejí barevné vlny, nicméně se barvy do sebe vzájemně prolévají. Sarah využila stromy, které byly na místě, ale borovice si přivezla své.  Přístup Sarah Price mě nadchnul: Využila různých starých květináčů, cihel a kamenů, postavila novou hliněnou zeď, kterou natřela pruhy v tónech odpovídajících barevnosti květin. Pro mě, mého manžela, ale i třeba Montyho Dona, to byla nejkrásnější zahrada.

Nejlepší balkónová a květináčová zahrada: Feels Like Home od Rosemary Coldstream

Rosemary nechala zahradě skvěle vyniknout díky černému pozadí, které vytvořila z antracitově natřené překližky, na kterou ještě přibyla černé laťky – ty prostoru dodaly hloubku. Je to výborný nápad pro malé prostory. Zahrada Novozélanďanky žijící v Londýně se svým manželem získala nejen cenu ve své kategorii, ale i cenu publika. Ústředním tématem bylo vytvoření prostoru, který jí bude připomínat rodný ostrov, proto třeba použila kapradiny apod.

Na jídlo zvolte kosmopolitní Borough Market a restauraci Capricci

Pokud si, stejně jako my, budete chtít příště užít nejen show, ale i kosmopolitního ducha Londýna, doporučuji skvělý trh Borough Market, kde si vedle indických pouličních pochoutek koupíte jeruzalémské delikatesy dohromady s pravou bagetou a dalšími pochutinami z celého světa.

Borough Market je blízko Tate Modern, kam se také dostanete lodní dopravou. Až se nabažíte moderního umění i industriální architektury, skvělou večeři dostanete pár metrů od galerie v autentické italské restauraci Capricci.

 

Monika White v Paříži osobně vyzkoušela příjemné materiály na pohovkách a křeslech a společně s Pařížankami podlehla kouzlu růžové.

Růžovější zítřky

Pařížané si evidentně tento rok přejí „la vie en rose“, soudě podle barevné nálady, která v lednu ovládla  celé město. Je to vlastně sympatická odpověď na dnešní pochmurnou dobu.

Růžová je obecně vnímána jako optimistická a především ženská barva, která se objevuje spíše v módě. Ale v interiérech, pokud nejde o dámské budoáry, se vyskytuje jen okrajově. Proto mne překvapilo, s jakou energií se letos objevila růžová úplně všude. Dokonce i v ulici, kde obvykle bydlím, někdo natřel staletá vrata na růžovo. A nejde jen o jeden tón, každý si může vybrat dle svého gusta: Zemitou růžovou v kombinaci s okrovou představila luxusní značka Elitis nabízející designové lahůdky v oblasti tapet a bytového textilu. Rose schocking – jak jinak – zařadili do kolekce italští Seletti se svou lampou Grace představující antickou hlavu s velkou růžovou bublinou. Pokud máte raději bonbónovou růžovou, tak s tou přišla značka pols potten, a to rovnou na velkých skříních. Zvolíte-li v interiéru bonbónový odstín, pak se kombinuje se zelenou nebo sytě žlutou.

Já také podlehla, a to při výběru kolekce šperků Francine Bramli. Ale jak odolat, když mi v ateliéru slečna v růžovém kožichu nabídla si vybrat náhrdelník – sáhla jsem po Rose Magenta..

Osobně mám růžovou v interiéru ráda, ale jako akcent. Solitérní křeslo nebo polštáře na pohovce jsou ve správné barevné kombinaci šik.

Jemné tóny a něžný dotek

Druhý trend interiérového designu je nadčasová kombinace neutrálních odstínů bílé a béžové doplněné o šedozelenou. Můj oblíbený výrobce venkovního nábytku Fermob, tento trend ostatně již předpověděl na podzim. Říká tomu krásně: Douce neutralité – něžná neutralita. S barvami se kloubí oblé, organické tvary, dřevo a měkké textilie. Tím se vytváří velmi specifický a atraktivní nový vzhled interiérů. Je to evidentní hlavně na pohovkách a křeslech, ale i dřevěný nábytek má oblé křivky. Látky jsou příjemné na dotek – doslova vás vábí k posezení, zachumlání se. Proto se na scénu vrací polozapomenuté buklé, chlupaté polštáře, huňaté plédy a přehozy.