BLOG Moniky White: Saint-Germain – pařížský levý břeh je esencí francouzského savoir vivre

Monika-White_LePatio_Židle-Fermob-v-Lucemburských-zahradách-small BLOG Moniky White: Saint-Germain - pařížský levý břeh je esencí francouzského savoir vivre

Kavárny, výstavy a nákupy v jedné z nejkrásnějších částí Paříže – to je tip na prodloužený víkend ve čtvrti Saint- Germain podle designérky Moniky White.

Jako student, a posléze diplomat, jsem v 90. letech měla to štěstí bydlet v Paříži ve čtvrti Saint- Germain. Elegantní a zároveň velmi kulturní atmosféru mixu kaváren, knihkupectví, galerií a malých kin s historickými paláci, zahradami a chic butiky jsem úplně milovala. Pak nastalo období, kdy knihkupectví byla vytlačena řetězci s oblečením, zeleninový trh nahradily turistické stánky a čtvrť ztrácela na autentičnosti.  Ale zdá se, že naštěstí přichází nová energie a zajímavé projekty a tak Rive Gauche (levý břeh) stojí rozhodně za návštěvu.

Legendární  hotel Lutetia

Po dlouhých letech chátrání a velmi nákladné přestavby byl znovu otevřen slavný hotel Lutetia, který je skutečnou legendou levého břehu. Ubytování patří v Paříži mezi ta luxusnější, ale rozhodně stojí za to se zde stavit alespoň na kávu. Byl postaven v roce 1910 ve stylu velmi raného art deca majitelkou obchodního domu Le Bon Marché jako ubytování pro své nejlepší klienty. Výčet celebrit, které zde bydlely, je v podstatě historie 20. století. Začněme otcem Paula Belmonda, který navrhl fasádu, Josephine Baker, která zde zpívala,  přes Picassa, Sartra a Simone de Beauvoir, až třeba po Soniu Rykiel nebo Davida Lynche, kteří v něm žili a dekorovali svá apartmá. Za války byl sídlem gestapa a pak určitou dobu hotel chátral, než proběhla  jeho důkladná rekonstrukce.

Doporučuji si alespoň projít veřejně přístupné prostory – vnitřní zahradu, knihovnu a nádhernou restauraci, kde vitráže ve streetartovém stylu skvěle doplňují art-deco fresky. Jde o příjemný mix stylů, nic blýskavého, okázalého, prostě tichý luxus.

Dejte si jako já drink v baru Josephine, který neotřele kombinuje historické fresky s moderním designem a je tak důstojným holdem slavné zpěvačce. Všimněte si, jak se v kavárně sedí: židle jsou v řadě, ne kolem stolu. Pro mne to je jeden z typických rysů francouzského životního stylu – v kavárně sedím tak, abych viděl a byl viděn. Je to tak opačné proti našim zvykům! Snažila jsem se toto nastavení sezení implementovat na terase kavárny, kterou jsem navrhla. Pokaždé, když jsem odjela, byly židle zpátky okolo stolu… Ve čtvrti se takto sedí například ještě na terasách slavných Café de Flore nebo Deux Magots.

Hermès – obchod z jiného světa

Součástí hotelu býval super moderní bazén s umělým vlnobitím a bohatou artdecovou výzdobou z roku 1935. Po desetiletích degradace zde před pár lety otevřela svou vlajkovou loď na levém břehu firma Hermès. 1500 m2 plochy opravdu stojí za zhlédnutí. Na náročné a veřejností sledované rekonstrukci se podíleli nejlepší řemeslníci Francie. Bývalý bazén připomínají všudypřítomné mozaiky v bílo-šedo-zelenkavých barvách doplněných stříbrnou přesně tak, aby evokovaly atmosféru vody. V hlavní části budovy se pak octnete v jiném světě díky dřevěným „chýším“, které připomínají snad obrovská poupata bájných rostlin. Jste vlastně neustále přítomni dialogu mezi původní budovou, jejím stylem a novátorským přístupem k designu. Návštěvu lze doporučit každému kreativnímu designérovi a architektovi, ale některé dny je bohužel třeba se prodrat frontou koupěchtivých čínských turistů.

Beaupassage

Od Hermès to je kousek k dalšímu zajímavému architektonickému počinu – spojením několika domů a dvorků dohromady vznikla nová mini čtvrť Beaupassage. V tomto komplexu najdete všechno od galerií, pekáren, restaurací až po coworking centrum. Vzniknul tak prakticky z ničeho funkční komunitní systém, který je ukázkou propojení různých architektonických stylů v tom nejlepším slova smyslu – ve francouzštině tomu říkají Haute Couture Urbaine, což by se snad dalo přeložit jako vysoká urbanistická krejčovina. Bistro si zde otevřel i nositel 3 michelinských hvězd, Yannick Alléno.

Nákupy, co mají styl

K pobytu v Paříži neodmyslitelně patří nákupy. Já mám velmi ráda Le Bon Marché, slavný a ve městě nejstarší obchodní dům. Když jste v Paříži jen na pár dní, tak Le Bon Marché vám udělá rychlo kurz toho, co je in. Skvělý výběr známých i začínajících designérů vždy spojený s výstavou současného umění. Letošní září bylo věnované punku, 80. létům, tak jste mohli nakupovat v této úctyhodné instituci za zpěvu Rock the Casbah a Talking Heads! To vše pod nádhernou skleněnou  kupolí z 19. století. A pokud vás zajímá francouzská gastronomie, tak návštěva sesterské budovy La Grande Epicerie, největší prodejny s jídlem v Paříži, je velkým zážitkem.

Levý břeh Paříže je světově proslulý především svou kulturou, takže rozhodně stojí zato navštívit lokální galerie a muzea.

Musée Maillol

Jméno Aristide Maillol vám nic neříká? Nevadí, určitě si vzpomenete na Tuilerijské zahrady u Louvru – ano, on vytvořil ty impozantní sochy vnadných žen. Modelem k řadě  z nich byla jeho mladá múza  Dina Vierny, která po jeho smrti shromáždila umělcovo dílo, aby je prostřednictvím nadace nabídla široké veřejnosti. Kromě stálé expozice jsou zde prvotřídní  výstavy a v budově nechybí ani příjemná kavárna.

V okolí Saint-Germain mělo hodně umělců své ateliéry, vždyť nejsme daleko od Montparnassu. Některé lze navštíviti i dnes. Je tu slavné Rodinovo muzeum, ale já osobně mám ráda i méně navštěvovaný ateliér sochaře Ossipa Zadkina blízko Lucemburské zahrady.

Lucemburská zahrada

Jedno z nekrásnějších míst Paříže je centrem této čtvrti a myslím, že by se návštěva hlavního města neměla obejít bez procházky tímto překrásným parkem. Odehrává se zde život celé čtvrti – hraje se tu tenis i pétangue, děti si pouštějí lodičky ve fontáně, lidé se věnují joggingu a piknikují.

Kousek od zahrady jsou dvě brasserie, do kterých ráda chodím, protože jsou autentické, definitivně navštěvované místními a mají prosluněnou terasu otevřenou celý rok:

Café Vavin je na malém neturistickém náměstí se zajímavou architekturou a v zimních měsících podává i ústřice. Doporučuji šneky!

Café de la Mairie na place Saint-Sulpice je sice přímo naproti kostelu, který proslul díky Kódu da Vinci, ale ve skutečnosti je méně turistické, než se zdá. Navíc si párkrát zahrálo v artových filmech a místní intelektuálové sem stále chodí. Vybavení  z šedesátých let se nezměnilo. Servírují se zde typické pařížské pokrmy, jako je třeba králík na hořčici se sklenkou bílého Sancerre.

A pokud máte čas  jen na sendvič, pak ideálním místem je ulice Cherche Midi, kde je proslulá boulangerie  Pain Poilâne, Zde si koupíte typický  pařížský sendvič z tmavého chleba, který se zde peče, doplněný šunkou a sýrem a nezbytným rozlévaným vínem.

Ulice Cherche Midi je mimochodem i zajímavým nákupním místem s designovými obchody s obuví a oblečením. Můj typ na boty je  butik Robert Clergerie. Pokud jste již v hlavním městě Francie byli a nehoníte se za návštěvou Eifelovky, Montmartru, Champs Elysees a dalších známých památek, pak oceníte, že je možné v Saint-Germain strávit kompletní prodloužený víkend a užít si esenci Paříže na pár set metrech čtverečních.

Objektivem Moniky White



BLOG Moniky White: Podzimní trendy z pařížského veletrhu Maison & Objet

Monika-White_LePatio_MaisonObjet_Projekt-Care-by-Elizabeth-Leriche_head BLOG Moniky White: Podzimní trendy z pařížského veletrhu Maison & Objet

Béžová, hořčičná, cihlová, starorůžová – tedy hnědá ve všech podobách a pokud možno ve spojení s olivově zelenou. Tak vypadala módní Paříž začátkem září. V designu se tento trend spojil se syrovými přírodními materiály a geometrickými tvary inspirovanými 70. léty. Takové jsou postřehy ze zářijové přehlídky interiérového designu v Paříži podle Moniky White.

Pokud se chcete na pařížskou designovou atmosféru naladit i v našich českých podmínkách, zajděte si na výstavu Alberta Giacomettiho. Ten ovládal práci se surovým materiálem i díky inspiraci dávnými kulturami přímo mistrně.

Hlavní trendy

Po delší době  jsem na veletrhu zaznamenala výrazný  trend – ano, jsou to 70. léta, hodně vegetace (skutečné nebo na potiscích) a ekologický přístup včetně trvale udržitelných materiálů, jak jsme už viděli v Paříži na jaře nebo v Milánu. Ale tentokrát se tato tendence objevuje u valné většiny výrobců a designérů. Jde o kvantový skok. A je dobré se na něj připravit.

Co to znamená v praxi?

Hnědá je zpátky! Pro hodně značek se stala novou neutrální barvou a je všude – na kobercích, polštářích, tapetách, povlečení a prostírání včetně kusů nábytku z různých přírodních materiálů. Pro mne osobně je práce s hnědou složitější, než s oblíbenou šedou, ale s černou vypadá fantasticky.

Černá se objevuje v sošných doplňcích z keramiky, kamene nebo tmavého dřeva připomínající primitivní umění nebo třeba úžasné Giacomettiho plastiky. Musím říct, že jsem sama neodolala a nakoupila pár kousků ruční černé keramiky od korejského umělce Tota.

Olivově zelená je další barvou, která zažívá svůj boom. Nečekaný úspěch u Pařížanů má  moje olivová kabelka, kterou jsem si před pěti lety koupila v Římě. Konečně je přesně podle aktuálních trendů! Tato zelená je k vidění právě v kombinaci s hnědou nebo hořčičně žlutou. Tmavě zelená, v poslední době tolik oblíbená v kombinaci s modrou, byla spíše k vidění s růžovou.

Brutalismus ve smyslu syrových, původních materiálů, které se v období brutalistické architektury využívaly: neopracované dřevo, mramor bez zdobných prvků, neglazovaná keramika. Vzpomeňte si na již zaniklý hotel Praha a víte, o jakou strukturu a barevnost jde. Tu stejnou atmosféru vám ale také zprostředkují např. Brancusiho sochy. Nebo se projeďte pražským metrem – výzdoba původních stanic je to pravé, co bychom si nyní měli přenést do svých interiérů.

Autentické přírodní materiály a formy vycházející z ekologického přístupu: Nejlépe je tento trend viditelný u stolování, kdy se na hrubém, neopracovaném, prknu servíruje odpolední čaj v terakotové keramice s drobnostmi v dřevěných miskách – které jsou mimochodem k vidění všude! Prostírání je z přírodního ratanu nebo lnu. Vše je původní, autentické, na nic si nehraje, nepřizpůsobuje se a pokud možno recyklované. Proto se také hojně používá dřevotříska. Nedokonalá forma keramiky i dřeva je žádoucí.

Návrat ratanu – ano, i ten trvá již několik let, ale nyní se stává úplným mainstreamem. Odlehčuje těžké materiály, jako je černá keramika či masivní dřevo a kámen. A samozřejmě je symbolem udržitelného rozvoje. Pro řadu značek je závěsné ratanové křeslo evidentně známkou trendy interiéru!

Rosana Orlandi spojuje recyklaci se špičkovým designem

Co se týká samotného veletrhu, jeho hlavní star byla Rosana Orlandi, která si 70. léta, na rozdíl od většiny z nás, skutečně pamatuje. Zároveň je otevřená spolupráci s mladými kreativci, takže i zde, stejně jako v Milánu, představila špičkový design z recyklovaných materiálů v rámci své expozice v obchodním domě BHV v Marais. Měla také zajímavou přednášku o sobě jako „matce „ mladých designérů. Jako žena i ve svém věku v čele současných proudů byla samozřejmě oblečena do hnědo černo bílého hedvábného outfitu!

Optimisticky mimo proud

Za všeobecným návratem k retru a silným příklonem k ekologickému vnímání a hledání trvalé udržitelnosti stojí pravděpodobně  obavy z budoucnosti…Naštěstí jsou na veletrhu zastoupeny i firmy s hravým a optimistickým designem:

Značka Seletti se budoucnosti evidentně neděsí a pokračuje ve své linii pozitivních výstřelků inspirovaných street artem. Jejich stánek plný svítících opic, myších světlonošů a erotických výjevů byl středem pozornosti. Další výjimkou, která se nenechala strhnout hlavním proudem, je francouzská značka Fermob, která ve Francii udává barevné trendy. Pokud budou mít designéři z Fermobu pravdu, jaro by mělo být ve výrazně odlehčenější. Obklopí nás nábytek bílé barvy s odstíny mátové a citrónově žluté. Že by návrat 50. let?

Objektivem Moniky White

BLOG Moniky White: Island hopping na kykládských ostrovech

Monika-White_LePatio_Island-hopping-na-kykládských-ostrovech_head BLOG Moniky White: Island hopping na kykládských ostrovech

Chcete poznat řecké ostrovy a milujete zároveň cestování lodí? Máte rádi kykládskou kulturu, zajímáte se o design a místní gastronomii? Inspirujte se cestou Moniky White.

S manželem jsme si v červnu splnili náš sen – lépe poznat Kyklády. To se nám podařilo také díky skvěle zorganizované lodní dopravě, která umožňuje island hopping, který byl mým dalším dávným snem. Ostrovní přeskakování z jednoho ostrova na druhý, jak by se tento termín doslovně přeložil, pro mě představuje svobodné cestování, kdy máte možnost poznávat více míst. Není to statické pobývání na jedné pláži. A navíc, pro nás Středoevropany je cestování lodí tak exotické!

Ukázalo se, že červen je ideální nejen z hlediska počasí, ale i lodních lístků, které si není nutné bookovat dopředu. Například na srpen je třeba dělat rezervace dlouho dopředu.

Po příletu do Athén jsme se nevydali do známého přístavu Pireus, ale do Rafiny, odkud je výhodnější se na Kyklády vydat. Rafina je jednak blíže letišti, ale i menší a tím pádem jednodušší. Z letiště se sem dostanete za 30 minut autobusem nebo taxíkem.

Andros – až příliš klidný ostrov

Krátce po příjezdu do Rafiny již sedíme v červenobílém ferry a já se hned cítím jako na dovolené – moře, slunce, obrysy ostrovů okolo nás. Cestování lodí je o tolik příjemnější, než letadlem. Za hodinu a půl jsme v naší první destinaci  na  ostrově Andros.  Zde máme naplánované 3 dny „dekomprese“ v bungalovu v odlehlé části ostrova v zátoce Zorgos.  Cesta autem z autentického rybářského městečka Gavrio je opravdu neturistická – jen ovce, olivy a pár farem. Podobně působí i hotel – pár bungalovů rozesetých na kopci nad prázdnou písečnou pláží a bazén s neuvěřitelným výhledem ozvláštněný kopiemi antických soch. Ač tyhle dekorace normálně nemusím, zde mi přijdou na místě. A všude kvetou divoké  oleandry!  Po pár dnech kombinace moře, pláže, jídla a vína jsme připraveni na úplný protiklad poklidného Androse – kosmopolitní Mykonos.

 Na přehledném webu https://www.greekferries.gr/ najdete všechny informace, zarezervujete si jednotlivé plavby a rovnou je i zaplatíte. Můžete si vybrat i typ lodě. My se rychlým lodím vyhýbali a raději volili pomalejší, normální trajekty, kde můžete být na palubě a jízdu si tak náležitě užít, třeba zároveň s popíjením drinku v místní kavárně. Co nedoporučuji, je připlatit si za 1. třídu –nestojí to zato. Jedná se v podstatě o překlimatizovaný lounge bez výhledu a pokud máte smůlu, tak plný dětí. My jsme nakonec všechny cesty trávili venku na palubě, kde jsme mohli pozorovat ostrovy kolem a dokonce jsme viděli i delfíny. Cestou na Mykonos jsme minuli ostrov Tinos, jehož hlavní město při pohledu z lodi působilo velmi italsky. Jako řada jiných řeckých ostrovů byl také pod benátskou správou.

Mykonos –chic ostrov slavných, bohatých a masového turismu

Už při příjezdu do přístavu se ocitáme v jiném vesmíru. Je zde minimálně pět zaoceánských obřích parníků, jejichž tisíce pasažérů každý den zaplaví město Mykonos. Slavné jachty, které jsem pod vlivem fotek Jackie O. očekávala, jsou spíše ve starém přístavu.

Velmi rychle se dostáváme do rozporuplné nálady, ale ano, je to krásné. Pokud máte rádi architekturu, tak zde jste v centru ukázky čisté kykládské architektury. Bílé hranaté domy, kdy vaše střecha je terasou souseda nad vámi. Dveře a okenice pečlivě natřené do různých tónů modré, všude kvetou buganvílie a oleandry v dokonalých amforách, které v Čechách neseženete. Kočky pózují a na obzoru jsou větrné mlýny. I interiéry jsou často velmi inspirativní – betonové stěrky, kamenné mozaiky, nábytek v tlumených barvách a přírodní materiály. Velmi mi to připomíná interiéry na Ibize.

Jak říká můj muž s anglickou ironií, Mykonos byl již objeven. Každý dům ve městě slouží turismu – restaurace, luxusní obchody od Louis Vuitton, přes Hermes a plavky Vilebrequin, až po dokonalé bary. Jsme v Saint-Tropez východního Středomoří a tomu odpovídají ceny i skladba turistů. Městská pláž je po Androsi velkým zklamáním, tak zde raději ty dva dny, které jsme Mykonosu vyčlenili, raději věnujeme městskému stylu života: Nadchnul nás klub Bonbonniere, skvělá atmosféra i interiér, kterému vévodí beton a moje oblíbené lustry ay illuminate a tapety Elitis, tak se zde cítím skoro jako v Le Patiu….

Délos –tajemné archeologické naleziště

Opouštíme party ostrov a odskakujeme si na další. Tentokrát jen na den. Spát tady bohužel, pokud nejste archeolog, nejde. Tajemný  ostrov zasvěcený Apollónovi, který se zde spolu se svou sestrou Artemis narodil, je jedním z největších archeologických nalezišť ve Středozemí a je zapsán na seznamu UNESCO. Tento malý ostrov byl po staletí významným politickým i obchodním centrem a množství a kvalita zachovaných památek je dechberoucí. Pro mě, jako milovníka Benátek, bylo fantastické vidět Lví terasu, protože jeden z těchto lvů je hlídačem benátského Arsenalu. V místním muzeu s prvotřídními exponáty jsme byli de facto sami a hlavně na celém ostrově máte úplnou volnost pohybu! Dojem kazí jen předražená a nekvalitní taverna, využívající své monopolní postavení.

Naxos – ostrov, kde je skvělé žít

Tak jako na ostatních ostrovech se hlavní město Naxosu jmenuje Chora. Ale příjezd k němu je jiný, magický: panoráma města objevujete skrze starobylou impozantní bránu, která kdysi byla součástí Apollónova chrámu. Téměř jako jsou v Paříži Vítězný oblouk a Louvre, zde je brána v přímé linii se stejnojmennou svatyní na Delosu. Okamžitě nás obklopí atmosféra autentického přístavu – u taverny na chodníku rybáři suší čerstvé chobotnice. Přímo nad námi se na kopci tyčí benátský hrad, krajina dává tušit vulkanický původ. Pro nás to je láska na první pohled. Líbí se nám, že v hlavním městě bydlí hodně místní, nejde jen o turistickou atrapu. Dokonce zde mají několik knihkupectví! Charakter města je benátský, ale na řeckých základech. Je neuvěřitelné, že i když zajdete do místního butiku, strop podepírá původní řecký sloup.

Velmi rychle jsme se rozhodli přestat přeskakovat a zůstat na ostrově do konce dovolené. Pláže jsou zde krásné s dunami, které nejsou vůbec k vidění na ostatních ostrovech. Jsme ubytovaní v Medusa resortu, který patří rodilým Athéňanům, přímo na pláži Plaka. Z interiéru a způsobu uspořádání je vidět, že mají evidentně rádi Thajsko – jí se venku, vše je na písku, všude palmy. Dlouhé pláže jsou jak stvořené k běhání, čehož hojně využívám.

Zřejmě lokální raritou je místní číšník, který se cítil být Japoncem. Cvičí tai-chi a hned první ráno nám odevzdal papírek se základními japonskými frázemi. Ty pak vyžadoval a neexistovalo objednat si snídani v jiném jazyce.

Kde jíst a co vidět

Naší oblíbenou plážovou restaurací se stala taverna MikriVigla..  Na večeři je velmi příjemná další přímořská taverna Patatosporos v letovisku Agia Anna. Jak už název napovídá, jednou z proslulých naxoských plodin jsou brambory. Pak určitě sýry, kapary a tymiánový med. Ty stojí za to si dovézt domů.

Protože se na Naxosu těžil mramor, ostrov byl jedním z center  kykládského období. Sochy, které jsou dnes k vidění v Athénách a dalších světových muzeích, vypadaly jako od Modiglianiho nebo Picassa, kteří se tímto uměním inspirovali. Na velké záhadné čtyřmetrové sochy ležící v krajině narazíte dodnes. Říká se jim Kouros, což znamená  v řečtině mladý muž.

Určitě se běžte podívat na hrad, jehož prostory byly přetvořeny v kulturní centrum se zajímavými designovými obchody. Pořádají se zde koncerty, ale hlavně je zde kavárna 1793 TerrasseCafe s nejlepším výhledem!

Když z Naxosu odjíždíme lodí do Athén, spontánně ho hodnotíme jako zlatý hřeb naší dovolené – krásné pláže, krajina, kultura, skutečné město a autentická atmosféra.

Celou mou řeckou dovolenou mne doprovází kniha Mythos britského herce Stephena Frye o řeckých bozích. Velmi vtipně, až lehce bulvárně, a přitom inteligentně vysvětlené spletité rodinné vazby řeckých bohů. Ideální četba do oblasti, kde člověk cítí, že Zeus a ostatní jsou stále přítomni.

Objektivem Moniky White

 

BLOG Moniky White: Designérské trendy z Milána, města s nenápadným půvabem buržoazie

Monika-White_LePatio_Miláno_S-Milánem-je-dobré-se-sladit BLOG Moniky White: Designérské trendy z Milána, města s nenápadným půvabem buržoazie
Monika White vás provede Milánem, který je její velkou inspirací zejména v době konání největší přehlídky designu: Salone del Mobile. Kromě tipů, kam se podívat nejen během přehlídky, se dozvíte, kde a jak se stravují Miláňané. A samozřejmě nechybí tipy na trendy, které nás budou v interiérovém designu provázet v následujících letech.

Milán nemá mnoho notoricky známých atrakcí, takže zatím uniká masovému turismu známému z Benátek či Prahy. Spolu s jeho autentičností mě toto město okouzluje svojí vášní pro design, módu a architekturu, která zde má hluboké kořeny a prolíná se celým jeho životem. Na letošní přehlídce designu Salone del Mobile jsem se zaměřila na její část mimo výstaviště, tzv. Fuorisalone (fuori = venku), která mi umožnila projít celé město a dostat se do míst, která jsou běžně nepřístupná.

Jak objevit nenápadný půvab Milána

Díky Fuorisalone máte najednou přístup do milánských domů, zahrad a celkově míst, kam byste se jako turisté nikdy nedostali. Milán má, řečeno s Buñuelem, nenápadný půvab buržoazie: nic není evidentní na první pohled, je třeba pátrat, snažit se dostat dovnitř; do starých domů a paláců, abyste esenci města pochopili. Narazíte zde na velkolepé vnitřní zahrady, půvabná patia a zajímavé industriální budovy. Květiny jsou absolutně všude. Terasy, balkony i střechy jsou doslova obležené zelení, Miláňané jsou mistři městských mini zahrad. Nicméně hlavním cílem mé cesty, stejně tak jako statisíců dalších návštěvníků z celého světa, bylo nasát trendy designu a inspiraci…

Monika-White_LePatio_Miláno_Zeleň-absolutně-všude-579x1030 BLOG Moniky White: Designérské trendy z Milána, města s nenápadným půvabem buržoazie

Trend č. 1: Návrat do 70. let

V galerii Nilufar se bavím s talentovaným umělcem, tvůrcem jednoho z vystavovaných objektů. Jeho komentář o současných trendech je trefný: Lidé mají obecně strach z budoucnosti, a proto se chtějí vracet do období, kdy vše bylo v pořádku. Takovým obdobím jsou pro ně 70. léta, která představovala silnou futuristickou vizi. Retro vlna se projevuje v barevnosti, tvarech, reedici ikonických kusů nebo obnoveném prodeji slavných originálů. Dalším trendem, který reaguje na určitou obavu z budoucnosti, je nutnost změny vnímání nekonečného konzumu, která vede k trvale udržitelnému přístupu a recyklaci.

Nilufar – reference pro milovníky retra

Prodej originálního nábytku a doplňků z 60., 70. a 80. let, to je specializace milánské galerie Nilufar. Moc se mi zde líbily obrovské průhledné plastové koule, které byly slavné již v 70. létech. Vyplatí se sem zajít i mimo milánský veletrh.

Norský design 70. let opět na scéně

I seveřané ví, že reminiscence v designu je in – norská značka Varier vsadila na návrat do 70. let a začala znovu vyrábět ikonické křeslo Ekstrem, které svými futuristickými tvary a zajímavými barvami je nejen ozdobou interiérů, ale je neskutečně pohodlné. V duchu uvažuji o žluté variantě – ne pro klienty, ale pro sebe!

Monika-White_LePatio_Miláno_Ikonické-křeslo-značky-Varier-773x1030 BLOG Moniky White: Designérské trendy z Milána, města s nenápadným půvabem buržoazie

70 let Kartellu v Palazzo Reale

Další skvělou výstavu plnou designových protikladů je „The Art Side of Kartell“. Jde spíše o cestu napříč patnácti pokoji plnými nejen ikonických kusů této značky zakládající si na sepětí designu s uměním, ale i vintage exponáty a soukromými uměleckými díly. Vše v nádherných historických interiérech Palazzo Reale. Také u Kartellu je v aktuální kolekci cítit silný vliv 70. let.

70. léta též svým designem propagují holandští pols potten, které jsem kdysi objevila v Paříži a mám ráda jejich kreativní přístup k designu již několik let. Tento rok dostala značka pols potten skvělou příležitost – objevili se ve výloze známého obchodního domu Rinascente, který je hned na centrálním náměstí, vedle katedrály Duomo. Jeho výlohy jsou ostře sledované všemi, které zajímají nejnovější trendy v módě a designu.

Trend č. 2: Rozlož a recykluj, co se dá

„To křeslo vypadá jako bota,“ říkám manželovi, když vidím exponát mé oblíbené Patricie Urquioly v pavilonu Musea Nazionale Scienza e Tecnologia Leonardo da Vinci. Kurátorem výstavy je Rosana Orlandi. Mezi starými lokomotivami jsou vystavené designové kusy vyrobené z recyklovaných materiálů. Jména slavných designérů jsou v kontrastu s lokomotivami z doby, kdy se ještě s energií nešetřilo. Fantasticky bizarní lenoška je totálně rozložitelná, na podstavci navíc opatřená citacemi od vizionářského Davida Bowieho. Co exponát, to známé jméno a zajímavá instalace. Kromě křesla mě zaujal plastový koberec španělského designéra Jamieho Hayona inspirovaný Fridou Kahlo, vyrobený z 300 kg plastových lahví a utkaný ručně v dílně, která obvykle tvoří pro Ermenegilda Zegna. Reprodukce Seuratova obrazu Nedělní odpoledne na ostrově Grande Jatte vytvořená z plastových vršků od lahví je vtipně popsaná jako Caps Seurat. Méně vtipný je fakt, že 400 000 vršků, které byly použité na tvorbu obrazu, je průměrné množství plastikových lahví, které se v USA spotřebují za minutu. Potěšily mne hravé lampy vytvořené ze starých barevných kanystrů ze studia Job tvůrčího týmu firmy Seletti, jejíž nábytek prodáváme v Le Patio, doprovázené reprodukovaným starým jazzem.

Trend č. 3: Absolutní luxus je absolutně nebarevný

Po záplavě barev v naprosté většině expozic je návštěva showroomů italských nejluxusnějších značek velmi uklidňující. Opět platí pravidlo, že absolutní luxus je monochromní – bílá, šedá, černá. Obdobně je tomu s materiály – žádné sedmdesátkové plasty či různorodé recykláty, luxus zde spočívá v přírodních materiálech – kov, mramor, dřevo, vlna a len. Minimalistické tvary nábytku jsou doplněny unikátními kusy, často orientálního původu, z Indie nebo Afriky. Novinkou jsou pro mne rohože nahrazující koberce s geometrickými černými vzory působícími velmi tropicky. Zajímavý kontrast k ušlechtilým materiálům.

Jediná narážka na 70. léta je ve všudypřítomných modulárních kovových knihovnách přes celou stěnu jasně připomínajících (v lepším) tehdy oblíbené sektorové stěny.

Umělecký zážitek jsem měla v koupelnách značky Salvatori, jejichž mramorové koupelny připomínají spíše římské svatyně. Tradice zpracování mramoru je v Itálii prastará a know how zcela unikátní.

Monika-White_LePatio_Miláno_Luxusní-mramorové-koupelny-579x1030 BLOG Moniky White: Designérské trendy z Milána, města s nenápadným půvabem buržoazie

Trend č. 4: Sofistikované LED nasvícení interiérů

Všechny prostory, které jsem v Miláně navštívila, spojuje jedno – jsou perfektně nasvíceny. LED přineslo skutečnou revoluci v této oblasti. A je to zároveň další aspekt snahy o menší spotřebu energií, který byl v Miláně vidět: Využívat moderních technologií k efektivnímu nasvícení v nečekaných podobách.

LED technologie otevřela úplně nové možnosti a na designech světel je to zřejmé. Velmi se mi líbily například instalace ze světelných válců, které se dají flexibilně využít jak na stěnu, tak i na zem, lze zvolit různé tvary a intenzitu.

Vyhlášený milánský aperitiv a další tipy na skvělé jídlo

K nenápadnému půvabu buržoazie samozřejmě patří skvělé jídlo a pití. Město je plné tratorií, kaváren a teras, kde se dá jít na aperitiv. Milánský aperitiv – to je autentický kulinářský zvyk, který v jiných italských městech nenajdete! Když se Miláňané vrací z práce, pravidelně si zaskočí do baru na skleničku aperolu nebo jiného drinku doplněného chlebíčkem a různými saláty. Tuto kombinaci dostanete jen za cenu skleničky.

Pokud hledáte autentickou starou kavárnu, kam chodí místní, doporučuji Giacomo Caffé, které je v centru, schované přímo v Palazzo Reale na piazza del Duomo. Můžete si tam dát též snídani a výborný lehký oběd.

Jestliže se pohybujete v Bréře, která je vždy ground zero Fuorisalone, nezapomeňte se najíst v tradiční restauraci Stendhal. Design i kuchyně jsou velmi autentické a za příznivé ceny. Zkuste si dát vyhlášenou milánskou kotletu nebo rizoto – a ano, Stendhal sem skutečně rád chodil.

A také nesmím zapomenout na zahradní restauraci Al Fresco, která je společným projektem zahradních designérů a gastronomů. Je v centru čtvrti Tortona, kde sídlí např. Armani a proto sem mimo Salon chodí především kreativci z módního a designérského byznysu. Atmosféra zahrady je naprosto úžasná, je to skutečná oáza v rušném městě.

Leonardo da Vinci – hlavní milánská hvězda letošního roku

Ačkoliv letošní designový Milán byl netradičně upršený a studený, lidem to nezabránilo stát čtyři hodiny ve frontě na prohlídku vodních kanálů postavených Leonardem da Vinci, které byly výjimečně otevřené na velmi krátkou dobu. Takže i když design jede na retro vlně a inspiruje se futuristickými 70. léty, hlavní hvězdou letošního Milána byl Leonardo da Vinci, který se rozhodně nebál dívat do budoucnosti.

Milán podle Moniky White

BLOG Moniky White: La Rochelle – mezi mořem a zemí

Monika-White_LePatio_La-Rochelle_nekonečné-bílé-pláže-s-dunami_16x9-1030x579 BLOG Moniky White: La Rochelle - mezi mořem a zemí 
Milujete chůzi po dlouhých plážích, svěží vzduch, slunce, thalassoterapii, nákupy skvělého jídla na tržnicích, ochutnávky ústřic a místního vína přímo od pěstitelů? To vše v oblasti bohaté na historii, kulturu a především umění žít? Pak se vydejte, stejně jako Monika White, do oblasti La Rochelle, kterou stojí za to objevovat v kterémkoli ročním období.

Zcela vyčerpáni po náročném konci roku, jsme po Vánocích hledali destinaci, která by nebyla příliš daleko od Prahy, byla pro nás nová a zároveň by nám umožnila se zregenerovat na čerstvém vzduchu a slunci. S překvapením jsem zjistila, že z Prahy existuje přímý let do francouzského Nantes, ležícího na našem milovaném atlantickém pobřeží. Pak bylo rozhodnutí snadné – konečně máme příležitost navštívit nedaleké město La Rochelle a blízké ostrovy Ré a Aix.

Kousek od La Rochelle jsme přímo na pláži v Châtelaillon-Plage našli designový hotel La Grande Terasse nabízející neuvěřitelný výhled na celé pobřeží včetně ostrovů Aix, Oléron a Ré a hlavně thalasso spa s mořskou vodou. Moje vysněná kombinace běhu po pláži a plavání v mořské vodě splněna!

Městečko Châtelaillon-Plage neoplývá žádnými známými turistickými atrakcemi, ale má dvě krásné pláže a půvab architektury Belle Epoque, kdy bylo na konci 19. století jako přímořské letovisko založeno. Hlavně má příjemnou atmosféru města, kde se skutečně žije a není mimo letní sezónu jen místem duchů. Na centrální ulici je úžasná tržnice otevřená každý den a proti ní skvělá kavárna La Brulerie du Marché, kde jsme se již druhý den cítili jako doma a manžel byl pozván majitelem na zápas ragby. Ragby je v této oblasti vůbec něco jako náboženství, takže můj muž, který je z Nového Zélandu, byl všude vítán.

Při chůzi po atlantických bílých plážích jsme si kromě slunce a mořského vzduchu užívali čerstvých ústřic přímo vylovených z moře. Když si je koupíte v místních kabanách (jednoduché dřevěné domky na plážích), vyjde vás 12 ústřic na 4-6 euro. To jsou nejlevnější ústřice, co jsem kdy jedla! Oblast La Rochelle je kvalitními ústřicemi a slávkami přitom vyhlášená. Kromě ústřicových kaban jsou na pobřeží k vidění vzhledově velmi atraktivní dřevěné rybářské budky s barevnými vraty stojící na sloupech, odkud se vyhazují sítě k lovení ryb. Podobně jako třeba v Normandii zde je velký rozdíl mezi přílivem a odlivem. Když jdeme na oběd, lodě poklidně plavou na moři a až oběd skončíme, už jsou na souši. Krajina najednou vypadá jak na černobílé fotce. Všichni místní vlastní svůj kalendář přílivů a odlivů, které dávají rytmus místnímu životu. Při přílivu například funguje lodní doprava mezi ostrovy. Jakmile je odliv, můžete na pobřeží vidět spoustu lidí v holínkách, jak sbírají mušle a ústřice. Je fajn, že zde moře patří všem a můžete si bez problémů nalovit mořské plody pro svoji spotřebu. Na druhou stranu je zde vše regulované – na plážích je detailně popsané, co kdy můžete chytat a jaké velikosti a lidé to respektují.

Monika-White_LePatio_La-Rochelle_rybářská-chatka-u-La-Rochelle-1030x623 BLOG Moniky White: La Rochelle - mezi mořem a zemí
Rybářská chatka

Také oceňujeme, že kolem celého pobřeží vede takzvaná celnická stezka. I ty nejbohatší domy nemají právo být hned u pobřeží, takže se dá vždy jít kolem moře bez obcházení soukromých pozemků. Stezka je napojená na cyklostezky, kterých je v okolí La Rochelle několik set kilometrů – kolo by bylo určitě zajímavý způsob, jak oblast objevit. Z mého pohledu i proto, že krajina je velmi plochá…

Protože milujeme ústřice, pořídili jsme si ústřicový nůž a tak naše obědové menu je naprosto jasné – ústřice, bageta a lokální vína, která nejsou moc známá, ale rozhodně stojí za to je degustovat.

Gastronomie je jedna z hlavních atrakcí celé této oblasti. V La Rochelle a jejím okolí je soustředěno několik šéfkuchařů s hvězdičkami Michelin, místní ingredience jsou i na Francii výjimečné kvality. Je to vidět zejména na historické tržnici v centru La Rochelle, která je považována za jednu z nejlepších ve Francii – úžasné ryby, ústřice, ale i farmářské produkty jako maso, máslo, sýry a zelenina dokládají, že departement Charente je otočený nejen k moři, ale je to také velmi úrodná zemědělská oblast.

Monika-White_LePatio_La-Rochelle_Centrální-tržnice-v-La-Rochelle_sq-1030x1030 BLOG Moniky White: La Rochelle - mezi mořem a zemí
Centrální tržnice v La Rochelle

La Rochelle je krásné město s bohatou historií, díky přístavu zde bylo velké bohatství, plynoucí ze zámořského obchodu (bohužel i s otroky), a tak ulice jsou lemovány paláci a středověkými podloubími. Jako nezávislé a bohaté protestantské město bylo mimo jiné trnem v oku kardinálovi Richelieu, jak je popsáno ve 3 mušketýrech!

Život města, kterému se říká Brána oceánu, je naprosto propojen s mořem – místním přístavem projde každoročně 6000 tun ryb, uprostřed města je písečná pláž a hned vedle centra je největší přístav plachetnic v Evropě. Pro Středoevropana je zážitek si tu obrovskou koncentraci jacht a plachetnic prohlédnout. Odtud také vyrážejí legendární mezinárodní plachetnicové soutěže.

Pro nás bylo také důležité, že město je bránou k blízkým ostrovům – navštívili jsme Île d´Aix a Île de Ré, který je spojen s La Rochelle mostem. Oba ostrovy jsou velmi chic a jsou považovány za letoviska bohatých Pařížanů, zejména z oblasti nakladatelství a showbyznysu. V létě bych asi pobyt nedoporučovala, ale mimo sezónu jsme si tato místa reprezentující diskrétní eleganci francouzské buržoazie velmi užili. Já jsem byla zejména na Île de Ré v úplném designovém ráji – všechny domy jsou bílé s okenicemi v různých odstínech zelené a místní katedrála je černobílá. Není divu, že si ostrov před lety za své sídlo zvolil slavný guru francouzského designu Christian Liagra. Luxus zde není okázalý, ale nenápadný a velmi spjatý s přírodou.

Monika-White_LePatio_La-Rochelle_Ile-de-Re-1030x579 BLOG Moniky White: La Rochelle - mezi mořem a zemí
Île de Ré

Praktické typy:

– Hotel Francois 1er – boutique hotel v renesančním paláci vyzdobený street artem v centru La Rochelle.

– Hotel La grande terasse, Châtelaillon-Plage – pláž, thalasso procedury a skvělá restaurace.

– Marché central – hlavní tržnice v La Rochelle.

– Encore concept store, 19 rue Dupaty – zajímavý butik prezentující mladé módní návrháře za rozumné ceny, který konečně pochopil to podstatné – pro partnery je v něm bar, wifi a četba.

– Ochutnávky ústřic – Fouras, allee de la Fumee, atd. Coutin – bio ústřice, tradiční metoda pěstování, super ceny. Tradice se zde dědí z matky na dceru!

– Fouras – rovněž loď na ostrov d’ Aix, je zážitek se nalodit s místními včetně koní, psů a dětí.

– La Brulerie du Marché v Châtelaillon-Plage – kavárna s vlastní kávou, spousty čajů, skvělou snídaní a množstvím pochoutek, které my neznáme, jako je třeba želé z nejlepších Bordeaux vín podávané k sýrům.

Objektivem Moniky White: La Rochelle

BLOG Moniky White: Le Marais – to je Paříž vašich snů

Monika-White_LePatio_Le-Marais_head BLOG Moniky White: Le Marais – to je Paříž vašich snů

Kde lze ještě zažít esenci pravé Paříže co nejméně dotčené globalizací? Designérka Monika White vás provede čtvrtí Marais, která je vhodná na prodloužený víkend nejen pro zamilované páry nebo boho nadšence, ale i rodiny s dětmi.

Když jsem pracovala jako diplomatka ve Vietnamu, potkala jsem se tam s manželským párem francouzských aristokratů. Ti mně vyprávěli, jak si v 70. létech na Place des Vosges koupili byt a celá jejich rodina nemohla pochopit, proč si, proboha, na takovém neprestižním, neatraktivním místě koupili nemovitost! Střih, jsme v 21. století a Place des Vosges je centrem vyhledávané, super atraktivní francouzské čtvrti Le Marais. Vlastnit zde byt je to, co by si přál nejeden Pařížan, ale prakticky každý turista, který tento dokonalý francouzský mikrosvět navštíví. Mimochodem, Place des Vosges  je jedním z nejstarších plánovaných náměstí v Paříži se sochou Ludvíka XIII. uprostřed. Náměstí tvoří nádherné renesanční paláce – zde bydlela královská rodina v období, kdy nepobývala v Louvru.

Jak se sem dostat a jak zvolit ubytování

Do Le Marais se pohodlně dostanete z letiště RER a metrem. Projdete náměstím Republiky a najednou se octnete v jiném, esteticky dokonalém světě! Ten je plný krásných a úspěšných lidí, všude jsou sympatické kavárny s terasami, které jsou otevřené i v zimě. Designové obchody, galerie, skvělé restaurace a autentické tržnice jsou samozřejmostí. Když dodám, že jsou zde obchody otevřené i v neděli, protože šlo původně o židovskou čtvrť, a naopak ve stejný den sem nesmí auta, máte perfektní místo na prodloužený víkend.

Rádi si zde s manželem pronajímáme byt, který nám umožní alespoň na chvíli se cítit jako praví Pařížané a užít si vše, co máme rádi: Chodit na místní trhy, do kaváren, na výstavy nebo do inspirativních zahrad.

Rue de Bretagne a koncept store Merci

Jedním z center čtvrti je Rue de Bretagne, kde najdete oblíbenou tržnici Marché des Enfants Rouges s permanentními stánky okolo, kde si při nákupu můžete dát pár ústřic se sklenkou bílého nebo si zajít do sympatických kaváren, kterých je v okolí víc než dost. Já mám ráda Café Charlot (http://www.cafecharlotparis.com/en/) s příjemnou obsluhou a zajímavým interierem . A přímo naproti je velmi dobré knihkupectví. Když projdete Rue de Bretagne  o kousek dál, dostanete se ke kultovnímu koncept storu Merci (https://www.merci-merci.com/en/?___from_store=fr), který určitě stojí za to navštívit díky své neopakovatelné atmosféře. Kromě designového obchodu s nábytkem, doplňky a módou je součástí Merci  šik bobo restaurace a vždy nějaká výstava. Kromě toho, že se o Merci neustále zmiňuje francouzská Elle Decoration, účastní se i pařížského Design Weeku, který se částečně  odehrává právě v Marais.

Must-see pro milovníky umění a designu

Před třemi lety se znovuotevřelo zrekonstruované Musée Picasso (http://www.museepicassoparis.fr/), kam se snažím zajít, kdykoliv jsem v Paříži. Jen pozor, lístky je lepší si zajistit předem přes internet. Nádherně zrekonstruovaná budova, vybavená nábytkem a lustry od Diega Giacomettiho, vždy nabízí výstavu zaměřenou na  Picassovo dílo, která se pravidelně obměňuje. Kulturní zážitek se dobře snoubí se sklenkou šampaňského na střešní terase muzea s krásným výhledem na zahradu a okolní paláce.

Jedním z prvních, kdo objevil kouzlo industriálních budov Marais, byl známý francouzský návrhář Azzedin Alaia (http://www.alaia.fr). V zrekonstruovaných prostorách bývalých skladů  si v 80.letech zřídil fantastický loft a umístil zde také svůj ateliér. V přízemí budovy dnes sídlí jeho nadace, která pořádá velmi zajímavé výstavy.

Carreau du Temple (http://www.carreaudutemple.eu/) mě fascinuje přeměnou bývalé tržnice v kulturní a experimentální komunitní centrum celé čtvrti. Kovová budova z 19. století, která byla postavená na troskách templářského hradu, hostí nejen módní přehlídky, ale můžete si tam jít zacvičit jógu nebo se účastnit workshopu.

Také nelze opomenout, že na rozhraní s Marais je slavné Centre Pompidou, se špičkovou  sbírkou moderního umění a výbornými výstavami. Z druhé strany čtvrť hraničí s Place de la Bastille, kde je budova národní opery.

Co všechno reprezentuje Marais?

Když si vzpomenu na Marais v 90. létech, šlo o velmi autentickou čtvrť, která nebyla příliš navštěvovaná turisty. Marais je v současné době považované za bobo ráj, ve kterém jsou bývalé sklady a ateliéry vytlačované designovými butiky, veganskými restauracemi a biomarkety. V místech, kde jsem si v židovském lahůdkářství kupovala vánočního kapra, dnes najdete obchod nadnárodního módního řetězce. Stejně jako v jiných městech to, co bylo zajímavé, se začalo gentrifikovat a dnes je čtvrť na hraně mezi stále zajímavým místem a rájem pro turisty s největší nabídkou airbnb bydlení z celé Paříže. Každopádně Marais zůstává tou klidnější, přívětivější oázou v Paříži. Jak dospělí, tak i děti ocení tuto malebnou a poklidnou čtvrť v centru jednoho z největších evropských měst.

Potkáte zde zajímavé lidi, můžete navštívit krásné zahrady, které místní hojně využívají. Zůstaly zde také tradiční dílny, kde se něco vyrábí, tvoří – od brašnářství, restauratérů nábytku, až po architektonická studia. Mě při poslední návštěvě okouzlila šperkařka Alexandrine, která vyrábí originální bižuterii. Neodolala jsem a nakoupila jsem kolekci barevných náhrdelníků i do svých obchodů!

K vidění je spousta galerií se současným uměním, ulice jsou postříkané uznávanými streetartisty a vybrat si můžete neotřelou módu v alternativních buticích. Pravdou ale je, že i luxusní značky, jako např. Gucci, se na Marais začínají zaměřovat a to určitě přispívá k rychlejší komercionalizaci čtvrti.

Nákupy a restaurace

Chanel zaměřený jen na kosmetiku
Není náhoda, že právě v Marais otevřela značka Chanel svůj první obchod na světě zaměřený jen na dekorativní kosmetiku a limitované série parfémů. Zážitkem je už samotný interiér v industriálním stylu. Adresa pro ty, kdo by chtěli butik navštívit: Boutique Chanel Beauté – 40 rue des Francs-Bourgeois 75003 Paris.

Parfémy od Marie Antoinette
Pokud si chcete z Marais odvézt něco výjimečného, zajděte si do niche parfumérie Marie Antoinette, www.marieantoinetteparis.fr. Najdete zde například i parfém, který měla Kate, když se vdávala za prince Williama. Parfumérie je navíc na půvabném náměstí Place Sainte-Catherine, kde je pár příjemných bister s terasami na sluníčku.

Chcete se najíst v klasické brasserii, jejíž interiér se od 19. století nezměnil? Pak musíte do Bofinger brasserie (https://www.bofingerparis.com/cs/), kam chodil i Toulouse-Lautrec. Kromě krásných secesních interiérů zažijete i ten pravý servis, jak má být.

Na nákupy se vydejte na Rue Charlot nebo Rue de Poitou. Pro milovníky trhů mám ještě jeden tip: trh na 11 Boulevard Richard Lenoir. Skvělá boulangerie, která navíc vyhrává ceny o nejlepší croissanty, je na 134 Rue de Turenne.

Osobně doporučuji si zajít na ústřice v bistru L’ilôt, na 4 Rue de la Corderie. Jak už název napovídá, jde o ostrůvek, v tomto případě gastronomický, který uspokojí všechny milovníky rybích plodů. Jen zde nevedou rezervace, takže je třeba mít štěstí nebo být trpělivý..

I přes veškeré změny je Marais stále krásnou čtvrtí, kde je velmi příjemné žít. Vždy, když si plánuji novou cestu do Paříže, říkám si, že chci poznat i jiné méně turistické čtvrti, ale nakonec se většinou znovu vracím sem…

 

Objektivem Moniky White:

BLOG Moniky White: Antverpy – kosmopolitní město avantgardní módy a skvělé gastronomie

Monika-White_LePatio_Antverpy_20180510_151346 BLOG Moniky White: Antverpy – kosmopolitní město avantgardní módy a skvělé gastronomie

Antverpy podle Moniky White rozhodně stojí za prodloužený víkend. Kromě atmosféry přístavního města, které bylo známé již od středověku jako centrum diamantového průmyslu, vás okouzlí kosmopolitní architektura, vyhlášený trh Mercado a skvělé restaurace, které propojují gastronomii s designem na vysoké úrovni. Kromě Rubense zde pobývala spousta jiných inspirativních osobností. A hlavně: město žije módou!

Do vlámských Antverp máme perfektní spojení: stačí letět do Bruselu a odtud jet půl hodiny vlakem. Vystoupíte na jednom z nejhezčích nádraží, navíc v centru města. Impozantní výzdoba nádraží přesně odráží esenci Antverp – nejstaršího a nejdůležitějšího centra obchodu s diamanty naší planety. Díky tomu tento obrovský přístav byl už od středověku symbolem bohatství vlámských zemí a pomyslným centrem, kde se míchaly četné kultury. Kosmopolitní duch je cítit také z architektury, která mně osobně vzdáleně připomíná New York: Staré cihlové budovy s velkými okny a kovovými prvky jsou také dost vysoké, a zatímco jejich spodní část byla určena ke komerčním účelům, často to byly sklady, vrchní část byla obytná. Dnes se tedy ideálně hodí na lofty, industriálně chic obchody a restaurace.

Módní avantgarda, Antwerp Six a Martin Margiela

Na rozdíl od Bruselu jsou Antverpy městem módy. Cítíte to všude. Lidé jsou dobře oblečeni, butiky jsou na první pohled zajímavé, v hotelu dostanete zdarma Shopping Guide města. Sídlí zde slavná Královská akademie výtvarných umění, jejíž absolventi koncem 80. let dobyli svojí avantgardní módou světová přehlídková mola. Jejich poznávacím znamením byla černá barva a geometrické siluety. Jména jako Dries Van Noten, Dirk Bikkembergs, Ann Demeulemeester, Dirk Van Saene, Walter van Beirendonck a Marina Yee skoro nikdo nedovedl správně vyslovit, a tak si začali říkat Antverpská šestka (Antwerp Six). Paradoxně dnes velmi slavný belgický návrhář Martin Margiela ke známé šestce nikdy nepatřil, i když vystudoval stejnou školu a patří k nejvíce inovativním módním tvůrcům. Nová generace módních návrhářů studuje v Antverpách v budově, kde zároveň sídlí i MoMu, Mode Museum. Ale pozor, budova zrovna prochází rekonstrukcí a bude znovu otevřená veřejnosti až v roce 2020.

Originální módní butiky a koncept story

Centrum města je rozděleno na několik čtvrtí, které mají velmi odlišný charakter. Fashion distrikt – Modewijk – je na jih od historického centra a najdete zde opravdu vše od Chanelu, přes Zaru až po malé butiky zaměřené na místní mladé návrháře. Já osobně mám ráda menší butiky soustředěné kolem Botanické zahrady jako je třeba místní značka Rue Blanche nebo úžasný obchod s botami Cocodrillo. Rue Blanche prodává  šaty, kterým z mého pohledu objektivně nelze odolat! Úplně unikátní zážitek jsou concept story kolem ulice Kloosterstraat míchající bleší trh, současný design, luxusní módu či bio parfémy dle uvážení a momentální inspirace majitele obchodu. Vznikají tak bizarní kombinace vycpaného leoparda s italskými lodičkami a  vinylovými deskami. V jiném zas vidím skvělé knížky, keramiku ze 70. let a pánské ponožky všech barev. Tento typ obchodů v takovém množství neznám v žádném evropském městě. Mimochodem, koupila jsem si tam v butiku Monday (https://www.cityzine.be/hotspot/monday) paměti Iris Apfel – majitelka je přímo objednává z USA – pro mě nepředstavitelná věc z hlediska rentability. Obchody jsou v této čtvrti otevřené i v neděli, kdy  zde panuje příjemná uvolněná atmosféra. Pro milovníky módy a designu je takřka povinnost vidět butiky Ann Demeulemeester a Dries Van Noten.

Další slavní rodáci – Rubens a Axel Vervoordt

V Antverpách prožil většinu svého života jeden z nejslavnějších malířů, Peter Paul Rubens, a tak rozhodně stojí za to navštívit jeho dům (https://www.rubenshuis.be/en). Pochází odtud i můj oblíbený guru wabi-sabi stylu, designér Axel Vervoordt, který má v Antverpách několik pozoruhodných projektů: Jednak můžete navštívit zajímavé výstavy v jeho nadaci (http://www.axel-vervoordt.com/en/home), ale pozor, je nutné se dopředu objednat! Dalším projektem je jeho Kanaal (http://www.kanaal.be/en): Axel skoupil celou ulici, kterou s pomocí svého týmu architektů mění v nevšední místo k bydlení podle jeho estetické filozofie, která promítá východní filosofii do západního životního stylu. Pokud milujete japonskou gastronomii, doporučuji zavítat do krásné restaurace Roji (http://roji.be/), jejíž interiéry Axel Vervoordt navrhnul v duchu wabi-sabi. Aperitiv u velkého otevřeného krbu je jedinečným zážitkem.

Přístavní hip čtvrť Eilandje a Muzeum MAS

Z bývalého přístavního skladiště vyrostlo moderní interaktivní muzeum MAS (https://www.mas.be/en), které úplně změnilo osud čtvrti. Antverpy se víc otevřely k moři a v bývalé vykřičené čtvrti, kterou jsem se bála před pár lety projít, jsou dnes drahé lofty a hipsterské restaurace s výhledem na marinu.  Z budovy MAS navíc budete mít krásný výhled nejen na přístav, ale i na celé město. Skvělá architektura v okolí – například Havenhuis Zahy Hadid a spousta zajímavých kaváren určitě podpoří image Antverp jako novátorského města.

Kam za gastronomickými zážitky

Do Antverp jezdím pravidelně každý rok, protože tam osobně vybírám kolekci vánočních ozdob pro svoje obchody. A pokaždé musím říct, že se zde skvěle najím. Celkově Belgičany považuji za požitkáře – možná je to způsobené jejich špatným počasím, které je nutí se více soustředit na to, jak si zpříjemnit život v interiéru. Proto mají tak skvělou kuchyni, jídlo i pití, a je pro ně důležitý interiérový design.

Gastronomické putování je ideální zahájit na trhu Mercado ( http://www.super-mercado.be/) blízko katedrály a obdivovat všemi smysly trh nabízející čerstvé potraviny všech možných barev a chutí. Moji obchodní partneři mne tentokrát pozvali do GraanMarkt13 (https://graanmarkt13.com/about) -světově proslulý koncept store s prvotřídní restaurací a galerií pod jednou střechou v centru města. Ráda se také vracím do rybárny  Fiskebar (https://fiskebar.be/), ideálně umístěné pokud hledáte úlovky kolem Kloosterstraat. Ve čtvrti kolem přístavu doporučuji slavnou restauraci Ras, ze které je úžasný výhled na vodu.
A pak je tu samozřejmě Jane (https://www.thejaneantwerp.com/), jedna z nejkrásnějších restaurací na světě, vytvořená z bývalé kaple světově proslulým architektem Piet Boonem. Nicméně momentálně se do restaurace objednává 3 měsíce dopředu, takže spontánní návštěvy nedoporučuji…

Dokonalé zahrady

Vlámové jsou podobně jako Holanďani milovníci zahrad. Ráda chodím do Botanické zahrady v centru města, která je zaměřená na městské trvalky. Často se také vracím ke knize o městských zahradách napsané vlámskými zahradními architekty, které jsem potkala v Portugalsku: Groen in de stad od Barta Haverkamp a Pietera Croes.

Myslím, že je dobré vystoupit z cestovatelských stereotypů Londýn –Paříž – Řím a dát šanci právě Antverpám, které určitě nadchnou všechny bonvivány a milovníky avantgardní módy. Jediné mínus – počasí. Buďte proto vybaveni na déšť a vítr za každého ročního období!

Objektivem Moniky White:


 

BLOG Moniky White: Milánský Salone del Mobile – okouzlení barvami

Monika-White_LePatio_Miláno_Fondazione-Prada_head-1030x579 BLOG Moniky White: Milánský Salone del Mobile – okouzlení barvami

Milánský veletrh nábytku je již od roku 1961 pravděpodobně nejprestižnější událostí světa nábytku a designu. Celá přehlídka se navíc úzce prolíná s trendy módy, architektury a urbanistiky. A mimo jiné, je to velká, týden trvající párty, která zasáhne celé Miláno. Monika White proto pro nás shrnula nejen trendy, které v Miláně viděla, ale i přidává osobní tipy jak si designové Miláno co nejvíce v průběhu přehlídky užít.

Designové trendy hlavně v milánských ulicích

Můj manžel si jako mladý architekt jel v roce 1991 koupit na Salone del Mobile postel. Časy, kdy si sem člověk jel koupit jeden kus nábytku, jsou skutečně nenávratně pryč. Milánský Salone del Mobile je v současné době zaměřený na velkoobjemové odběratele a počet návštěvníků je přes 400.000! Takže pro zajímavý kousek nábytku do obýváku se sem rozhodně nevydávejte. Nicméně je tato akce dobrou příležitostí pro každého, kdo má rád design a chce vidět nejnovější trendy. Navíc Miláno designovou přehlídkou doslova žije a dle mého názoru narazíte v milánských ulicích na daleko zajímavější akce a expozice než na samotném veletrhu. Spousta vystavujících firem si například pronajme ve městě zajímavý prostor – industriální halu, divadlo či staré palácové nádvoří – které zařídí jako svůj modelový interiér, což na výstavní ploše 50 m2 není možné. Proto se určitě vyplatí do Milána v tomto období vydat a načerpat inspiraci z celého města, kde jsou móda s designem dokonale propojené.

Pro mne je důležité přijet do města pár dní před veletrhem a nasát atmosféru ulic města, výkladních skříní a akcí, které se tu dějí. Připraví vás to na trendy, které jsou pak na Salónu vystavovány. Letos všudypřítomná barevnost a důraz na přírodu a florální motivy byly předznamenány neuvěřitelnými výlohami Dolce & Gabbana. Červené a žluté šaty se zeleninovými motivy! A lednička Smeg pokrytá salátem.. I elegantní Miláňanky odhodily minimalismus a oblékly hedvábné kalhoty s jungle potiskem.

Salone del Mobile probíhá v areálu výstaviště, kde se uskutečnilo Expo 2015. Na místo se snadno dostanete metrem, asi 30 minut jízdy od centra města. Veletrh je obrovský, takže hodně pomůže přijet připraven a vědět, co vás zajímá. Je rozhodně fyzicky nemožné v jednom dni vidět vše. Koncentrace špičkového designu, luxusu a osobní přítomnost světově proslulých designérů je fascinující. Přesto ta skutečná zábava probíhá v ulicích Milána.

Bréra – ground zero celého Fuorisalone

Paralelně s oficiálním veletrhem probíhá v milánských ulicích tzv. Fuorisalone, což je kreativní přehlídka designu v milánských ulicích, která se samovolně prolíná s večírky designových obchodů, které mají otevřené dlouho do noci. Dostanete se do míst, která jsou normálně veřejnosti uzavřená – do řemeslných dílen, starých průmyslových hal nebo historických budov. Zkrátka všude se něco děje! Epicentrum všeho dění je super chic čtvrť Bréra. Užíváme si zde četné koktejl párty, prezentace obchodů na ulicích, expozice nábytku na nádvořích starých paláců. Skvělé je, že se všude dostanete pěšky. Navíc dostat pozvánku na párty není často těžké bez ohledu na to, kdo jste. Když jsem si v jednom butiku kupovala originální bižuterii, sama autorka mě pozvala na její párty, kterou pořádala s japonskou textilní designérkou.

V malém baru ve starém městě, kam pravidelně chodíváme, když jsme v Miláně, bylo večer snad tisíc lidí, kteří kolem postávali na náměstí. Policie situaci vyřešila s typickou italskou grácií – zatarasila okolní ulice, aby návštěvníci baru mohli v klidu nerušeně popíjet.

Skvělou presentací českého designu i umění žít byla party Lasvitu ve stylu dekadentní burlesky nasvícené obří instalací křišťálových lustrů v magickém prostředí malého divadla blízko katedrály.

Zóna designu kolem via Tortona

Oblast kolem via Tortona byla víc alternativní, ekologická, zelená. Od té doby, co zde značka Armani otevřela svoji galerii Silos, se z průmyslové čtvrti stala hip designová zóna, která se v průběhu Fuorisalone ještě znásobí. Například Cappellini si zde pronajali obří tovární halu, kde prezentovali svoje kousky dohromady s uměním. Umyvadla vedle současných soch vypadaly naprosto geniálně! Celá čtvrť byla doslova nabitá projekty mladých designérů, kteří hojně využívali i kontejnery nebo propojovali urbanistiku s designem. Jednou z nejhezčích instalací byla pro mě hala brooklynské značky Moooi. Na pravidelné exkurze zde chodily už děti předškolního věku se svými učiteli. Pak je jasné, proč Italové milují kvalitní design, když se mu učí rozumět už od útlého věku.

Oblast 5vie

V historickém centru Milána Fuorisalone probíhá v aristokratických omšelých palácích.  Stejně jako v Neapoli, i zde jsme byli nadšení z asociace, kterou založili lokální nadšenci za záchranu historické, ale zanedbané oblasti v centru mezi Duomem a San Lorenzem. V rámci Fuorisalone byl pomyslným centrem palác ve Via Nerino, v jehož impozantních polorozpadlých interiérech umělci z celého světa v každém z pokojů prezentovali svůj osobitý design. Jedním z účastníků byla například značka Diesel.

Milánské trendy

Celkově by se designové trendy daly popsat jako záplava sytých barev, geometrických a florálních vzorů. Barevné kombinace zelené s modrou, cihlové, nude růžové, zelené a oranžové doplněné zlatou a tmavým dřevem. Ano, inspirace 70. lety a art decem vyžaduje dražší materiály jako jsou samet, kůže, mosaz, mramor, křišťál a tropické dřevo.

Naštěstí tato záplava je odlehčena jednoduchými tvary, vzdušným designem umožněným často použitím moderních technologií. Příjemný kontrast s drahými materiály také vytváří všudypřítomná zeleň.

Mě osobně zaujaly tyto trendy:

  • Shodná barva zdi a nábytku. Toto řešení mi přijde geniální pro malé prostory, speciálně koupelny, protože zvětší daný prostor a navíc působí harmonicky.
  • Exotická zeleň v interiérech. Nepředstavujte si pár nenápadných voděnek. Jde o výrazné exotické kytky. Sytě zelená se totiž skvěle doplňuje s tmavým dřevem – jak ukázaly všechny světové značky. A když si nemůžete dovolit pokojové rostliny, pracujte se sytě zelenou na bytovém textilu.
  • Safírově modrá s šalvějově zelenou. Velmi příjemná kombinace!
  • Oranžová v kombinaci se šedou. Aby bylo jasno – jde o oranžovou ve své nejlepší podobě, cihlovém odstínu, který skvěle ladí s šedými interiéry. Velmi povedené byly šedé pohovky s jemným oranžovým lemováním. Stejný motiv tenké oranžové linky se šedými plochami byl k vidění v architektuře ve Fondazione Prada.
  • Organické tvary nábytku. Velmi příjemné tvary – oválné, nepravidelné, ale vždy oblé, organické.
  • Koberce s velkými geometrickými, až artdekovými tvary – koberce v tomto luxusním stylu samozřejmě hrají velkou roli, podlahy mohou zůstat holé, jen když jsou z mramoru!

Pokud stále nemáte dost designových podnětů a chcete co nejvíce načerpat:

Fondazione Prada

Jde o zajímavou rehabilitaci industriální architektury na průmyslovém jihu města. Určitě stojí za to ji navštívit kvůli architektuře. Nadace samotná je zaměřená na podporu současného  a moderního umění a jsou v ní skvělé výstavy. Viděli jsme výstavu italského umění z 20., 30. a 40. let, která ukazovala, jak se v tomto období svět stále více vyvíjel k populismu, omezování demokracie a kam to vedlo. Zajímavý je také fakt, že ač Prada celou instituci sponzoruje, nenašla jsem tam jediné propojení s komercí. Projektu bych snad jen vytkla to, že zde absolutně chyběla zeleň. Otevřená prostranství budov obložených zrcadly bez stromů a vodního prvku, musí být podle mne v milánském létě nesnesitelná.

Uvidíme, zda toto průmyslové předměstí, kde nic jiného není, bude za pár let tak populární jako čtvrť, kde před 3 lety vyrostlo Armani/Silos.

Triennale Design Museum

Designové muzeum Triennale, které je hned za milánskou dominantou, Castello Sforzesco, sídlící v zajímavé budově z období Mussoliniho, soustřeďuje to nejlepší z historie italského designu. Kromě  expozice si užijte i skvělý výhled ze střechy budovy dohromady s příjemnou restaurací na terase.

A last but not least, plánujete-li Salone del Mobile navštívit, zajistěte si včas ubytování. Město je opravdu plné a ceny v hotelech astronomické.

Fotogalerie:

BLOG Moniky White: Benátky podruhé, tentokrát umělecké, architektonické a nákupní

Monika-White_LePatio_Vyhled-z-Fondaco-dei-Tedeschi BLOG Moniky White: Benátky podruhé, tentokrát umělecké, architektonické a nákupní

“Benátky jsou inspirativní pro každého, kdo má rád design, současné umění a zajímavé nákupy. Není to město, které žije pouze svou slavnou minulostí, ale je zde rozsáhlé podhoubí špičkové tradiční řemeslné výroby, které přitahuje designéry, architekty a zároveň bohaté sběratele z celého světa,” vypráví designérka MONIKA WHITE o svém srdečním městě a dává své osobní tipy, co v Benátkách neminout.

Mariano Fortuny, Axel Vervoordt a jejich palác

Guru interiérového designu a propagátor Wabi sabi stylu Axel Vervoordt, který dělal interiéry takovým hvězdám jako jsou Robert de Niro nebo Calvin Klein, působí pravidelně jako kurátor skvělých výstav v Palazzo Fortuny. Výsledkem je vždy fascinující dialog mezi současným uměním a sbírkami paláce. Gotický palác, který stojí za to navštívit již kvůli jeho architektuře a atmosféře, patřil renesančně nadanému Marianu Fortunymu v první polovině 20. století. Fortuny byl malíř, velmi slavný módní návrhář, scénograf a konstruktér. Mimo jiné mu vděčíme za stojací lampu, která patří k ikonám designu 20. století. Horní patro paláce bylo používáno jako ateliér a je to myslím nejhezčí loft na světě! V paláci lze strávit mnoho hodin a je tam i zajímavé knihkupectví. Jediné mínus – žádná kavárna. V době naší návštěvy v paláci probíhala výstava Intuition, která dávala supermoderní umění do kontextu s uměním středověkým a primitivním – to vše pohromadě s Fortunyho osobními věcmi. Pro nás jednoznačně silný zážitek.

Fotogalerie: Palazzo Fortuny

Kousek od Palazzo Fortuny je ve spleti uliček a kanálů umně schovaný náš další oblíbený architektonický skvost: Palazzo Contarini del Bovolo, který kromě svého neobvyklého vzhledu inspirovaného byzantským stylem nabízí úchvatný výhled na Benátky. Stačí jen vystoupat po točitém renesančním schodišti.

Schodiště Palazzo Contarini del Bovolo

Monika-White_LePatio_Schodiště-Palazzo-Contarini-del-Bovolo-169x300 BLOG Moniky White: Benátky podruhé, tentokrát umělecké, architektonické a nákupní

 

Tajemství benátské modři odhaleno

Když se pak procházíme benátskými úzkými uličkami, najednou mně to dochází – ty petrolejově modré dveře, typické pro většinu benátských domů mají přece barvu vody v benátské laguně! Znovu mě fascinuje, jak skvěle působí architektonické prvky inspirované místní přírodou. A to je i pravý čas dát si jídlo poblíž jednoho z četných benátských kanálů. Tentokrát zcela intuitivně vybíráme půvabnou autentickou restauraci Quaranta Ladroni. Sedíme venku u jednoduchých stolů a vychutnáváme si mušle sv. Jakuba. Zpětně zjišťujeme, že okolní restaurace měla lepší hodnocení, ale my jsme se svým výběrem nadmíru spokojení – a to je také kouzlo autentických zážitků – nebát se riskovat, spoléhat se na svoji intuici a nebýt otrokem různých průvodců.

Fotogalerie: Benátská modř

Monika-White_LePatio_Modrá-inspirovaná-benátskou-lagunou BLOG Moniky White: Benátky podruhé, tentokrát umělecké, architektonické a nákupní

 

Dvě rozdílné rekonstrukce

Byli jsme nadšení z rekonstrukce komplexu Arsenale, kde se částečně odehrávalo Bienále. Tyto původní loděnice a sklady zbraní z 12. století se využívají k výstavám a dalším kulturním akcím. Velký, skvěle osvětlený prostor, je naprosto fascinující. Navíc, kolem Arsenale vede stezka pro pěší, tak si můžete obejít Benátky z druhé strany.

Z čeho jsme naopak nadšení nebyli, je diskutabilní rekonstrukce gotického paláce Fondaco dei Tedeschi, který původně sloužil německým kupcům. Kromě fasády se nezachovalo nic, ve „vykuchaném“ vnitřku je super luxusní obchodní dům zaměřený na čínskou klientelu. Pokud, stejně jako my, tento typ nákupní zábavy nemáte rádi, můžete alespoň ocenit, že je ze střechy obchodního domu nejlepší výhled na Benátky a okolí. Výhled je zadarmo, jen je třeba si rezervovat hodinu. Když je pěkně, vidíte až k Alpám.

Fotogalerie: Arsenale a Fondaco

Na blešák i do designového studia

I bleší trhy mohou být jen pro turisty, ale Campo San Maurizio je rozhodně původní blešák, kam chodí místní ulovit některou z perel, jako jsou brože, skleničky, příbory, ale i nádherné designové kousky ze 70. let. Turisté zde nakupují dohromady s Italy. K jedinečnosti tohoto trhu přispívá i fakt, že je otevřený jen několik víkendů v roce.

K neodmyslitelným benátským výletům patří návštěva sklářského Murana. Zde stojí za to navštívit designérky, sestry Marina a Susanna Sent, které ze skla vyrábí nejen krásné lustry, ale i originální šperky. Mám od nich náhrdelník ze skleněných průhledných koulí. Můžete samozřejmě nakoupit i v jejich buticích v Benátkách, ale vidět je tvořit přímo v ateliéru, který je navíc architektonicky zajímavý, je úplně jiný zážitek. Nutností v Benátkách je vidět obchod skláren Venini na Piazza San Marco. Pro tuto sklárnu tradičně pracují nejslavnější italští designéři a architekti a jejich sklo patří k tomu nejlepšímu, co lze vytvořit.

Fotogalerie: Murano a obchod Susana a Marina Sent

Monika-White_LePatio_Susana-a-Marina-Sent BLOG Moniky White: Benátky podruhé, tentokrát umělecké, architektonické a nákupní

Kde vymysleli carpaccio

Dnes už si téměř nedokážeme představit, aby na jídelním lístku mezi předkrmy nebylo carpaccio. A to právě vymysleli v restauraci Locanda Cipriani na ostrově Torcello. Kdykoliv na Torcellu jsme, do restaurace, kam rád chodil Ernest Hemingway i anglická královna, rádi zavítáme. Torcello bylo první místo, které Benátčané v 6. století osídlili. Dnes se už dochovala jen jedna bazilika, jejíž část je pod vodou. Bohužel masový turismus si Torcello také oblíbil a tak z původně poetických malých statků se staly restaurace pro masové turisty.

Fotogalerie: Restaurace, kde vymysleli carpaccio

Carlo Scarpa – hvězda Benátek 20. století

Pokud máte rádi zajímavou současnou architekturu, vyhraďte si na tvorbu Carla Scarpy v Benátkách minimálně jeden den. Lze jít vyloženě cíleně jen po jeho realizacích: www.theveniceinsider.com/venice-carlo-scarpa. Tento architekt, který se nebál míchat zdánlivě neslučitelné materiály jako třeba beton, mosaz a křišťál byl známý také svou interakcí s řemeslníky. Hodně času strávil na stavbách a revidoval svoje návrhy podle jejich připomínek. Mistrně také zvládal zakomponovat do svých návrhů vodu, navrhoval také sklo, nábytek a zcela změnil způsob muzejních instalací – lze v podstatě hovořit o období před a po Scarpovi. Na Piazza San Marco je od něj ikonický showroom firmy Olivetti.

Fotogalerie: Carlo Scarpa

Mnoho inspirace

Co mi těch pár dní v Benátkách přineslo? Jsem znovu utvrzená v tom, že rekonstrukce nemají vypadat, jako když byl objekt právě dokončený, ale naopak je třeba ukázat historii starých zdí, schodišť a podlah. Není žádoucí totálně změnit atmosféru objektu, ale harmonicky doplňovat nové, technické prvky. V tom jsou Benátčané mistři. Úlovky však mám i více materiální: nádhernou kabelku od místní značky a pro manžela historické kormidlo gondoly zvané furcola z blešáku.

BLOG Moniky White: Jak si užít neturistické Benátky

Monika-White_LePatio_neturisticke-Benatky_20171021_154621 BLOG Moniky White: Jak si užít neturistické Benátky

„Benátky jsou moje vášeň – byla jsem v tomto jedinečném městě minimálně desetkrát a v mé knihovně je o nich nespočet publikací. Na druhou stranu mají Benátky špatnou pověst; mnozí říkají, že díky masivnímu turismu už svůj půvab notně ztratily. Je to částečně pravda, ale přesto je magie v Benátkách stále přítomná. Jak si tedy užít ty pravé, autentické Benátky? Zůstaňte zde více dní a choďte po ulicích s otevřenýma očima i duší a hlavně pomalejším tempem: To vám pomůže se doslova přenést do jiného světa – světa bez aut, plného romantiky a teatrálnosti,“ radí Monika designérka Monika White. Pojďte se do Benátek také zamilovat!

Co Benátky ničí, je jednodenní turismus autobusových zájezdů a masy cestujících ze zámořských obřích parníků. Výhodou je, že rána a večery patří skutečným Benátčanům. Kdo si chce zažít autentickou atmosféru města, měl by zde přespat alespoň pár nocí.

Už způsob příjezdu ovlivní váš dojem z Benátek

Snad k mé benátské lásce přispěl i fakt, že jsem do nich poprvé přijela lodí, po takzvané Královské cestě. Vlastně jakýkoliv příjezd do Benátek po laguně vás už naladí na jejich atmosféru. Určitě je dobré přiletět letadlem, protože letiště leží na jiném ostrově a pak jedete vodním taxíkem nebo vaporettem, což je místní vodní autobus. Pro benátské puristy je přijatelný ještě příjezd vlakem, který zde funguje už od 19. století, ze kterého vystoupíte na nádraží Santa Lucia přímo v centru města. Ale snad nejhorší variantou je příjezd autem či autobusem – začínáte za městem na nepříliš půvabném místě: Piazzale Roma.

Duch Benátek

Když podle své osobní zkušenosti porovnám tři nejnavštěvovanější italská města, můžu říct, že jak je Řím jižanský a opulentní, Miláno naopak minimalistické a symbolem urban chic stylu, tak Benátky jsou teatrální. Určitě je to tím, že byly součástí Byzantské říše a tím pádem se staly bránou, kterou do Evropy proudilo vše orientální. Není tedy divu, že i v architektuře to zanechalo viditelnou stopu.
Teátr je všude na ulici, stačí se posadit na náměstí a pozorovat místní, často excentricky oblečené, obyvatele. Líbí se mi, jak se nebojí vyjádřit. Je to přesně ten styl, který vidíte na fotce slavné Peggy Guggenheim v obřích brýlích a náušnicích od Caldera. Ta samozřejmě byla focená v Benátkách, kde žila. Má zde také svoje fantastické muzeum (http://www.guggenheim-venice.it/default.html).

Jak na autentické Benátky

Choďte a dívejte se kolem sebe a ne stále jen do turistických průvodců. Všude na vás čeká překvapení – ať už v podobě architektonických detailů nebo sledování všedního života místních. Činnosti, které jsou ve všech ostatních městech banální, jako třeba sběr odpadků nebo zásobování obchodů, se v Benátkách stávají turistickou atrakcí: Místní hasiči, kteří jezdí na lodích v slušivých červených uniformách s brýlemi Ray Ban, jsou vždy vděčným fotogenickým objektem všech turistek.
Snažte se proniknout za zavřené dveře benátských paláců, protože jen tak poznáte původní architekturu, která se navíc stále využívá. Mnohdy v těchto palácích sídlí různé kulturní nadace, které to umožňují. Špičkové umění uvidíte v kostelích, kde stále na původních místech  visí originály starých italských mistrů.
Určitě se nevzdávejte známých turistických míst, ale jděte tam zásadně brzy ráno nebo večer. V tyto doby tam ještě nebo už nejsou jednodenní turisté a vy si můžete vychutnat tu pravou atmosféru. Ideální je, když jste v Benátkách mimo turistickou sezónu a můžete tak jít ráno na náměstí San Marco a pak na trh Rialto, kde je vždy k vidění úžasná zelenina a všemožné ryby. Region Veneto, ve kterém se Benátky nacházejí, má velkou zemědělskou tradici, takže si tady můžete nakoupit nebo jen obdivovat spoustu lokální zeleniny – snad nejznámější místní pochoutka je salát radicchio tardivo (http://www.finedininglovers.it/blog/food-drinks/radicchio-tardivo-trevi…), který Italové připravují na mnoho způsobů. A samozřejmě zajímavá vína. Vždyť původní název Benátek, Venezia, připomíná původní obyvatele: Veneti, často také nazývaní Eneti, byli národ, který se skryl do laguny před barbary a proslul pěstováním vína. Doma jsou zde nejen odrůdy známé u nás jako Prosecco, Bardolino nebo Vapolicella, ale spousty dalších, které je možné zde degustovat v místních Bacari.

Kam v Benátkách na autentické jídlo

Pokud v Benátkách nemáte štěstí nebo nevíte, kde se najíst, může to být pro vás velmi skličující zážitek, protože turistický průmysl se i zde snaží válcovat místní restaurace. Je tedy dobré se na autentické restaurace zaměřit a pečlivě vybírat. Velmi dobrým průvodcem je Asociace benátských autentických restaurací (http://veneziaristoranti.it/association/). Doporučují restaurace, které nejen dělají tradiční benátská jídla, ale hlavně je vaří ze sezónní zeleniny apod. Ve čtvrti Castello, která je navíc poblíž Bienále, moc rádi chodíme do dvou restaurací: Local (http://www.ristorantelocal.com/) a do trattorie Corte Sconta  (http://www.venetianrestaurants.it/ristoranti_eccellenza/content/view/?i…). Obzvlášť v Corte Sconta je velmi chutná kuchyně. Zkuste tady například tagliatelle nebo rizoto s nero di seppia. Tato „inkoustová ingredience“ ze sépie je další typickou pochoutkou Benátčanů.

Monika-White_LePatio_neturisticke-Benatky_Tagliatelle-nero-di-seppia-773x1030 BLOG Moniky White: Jak si užít neturistické Benátky

 

Rychlé občerstvení kvalitně a po benátsku

Chcete jíst chutně, kvalitně, ale nemáte na oběd tolik času nebo malý rozpočet? Vyzkoušejte cichetti. Na první pohled vypadají trochu jako české chlebíčky, ale jsou nazdobené místními pochoutkami a se spoustou příloh a pochutin k doplnění. Svým stylem a chutností připomínají španělské tapas. Jí se většinou na stojáka a s aperitivem v bistrech, kterým se říká bacari. Můj osobní tip na skvělé cichetti je proslulé bacaro Vini al Bottegon (http://www.cibodistrada.it/locali/cantine-vino-gia-schiavi-bottegon) na malebném kanálu San Trovaso. Kdykoliv sem přijdu, je zde stejná paní, se kterou se už osobně znám. Ta každý den ráno připravuje pro místní ranní kávu, a jak se blíží čas oběda, vyndá prosecco a aperol a začne připravovat svoje domácí „chlebíčky“.
Dalším tipem na dobré jídlo je bistro Rosa Salva (http://www.rosasalva.it/en/rosa-salva-venice/), která má tradici již od 19. století. U pultu si můžete vybrat, co budete jíst a pak si to u stolu vychutnat. Terasa je na jednom z nejkrásnějších náměstí Benátek San Giovanni e Paolo, známém jako náměstí zázraků. Můžete zkusit další typický benátský pokrm- zapékanou tresku nebo předkrm sarde in saor, což jsou plátky sardinek marinované v sladkokyselém nálevu s rozinkami a cibulí.

Cannaregio – autentická centrální čtvrť

Pokud do Benátek letíte na pár dní, pak je vhodné se ubytovat blízko Fondamenta Nuovea nikoli Zaterre, ušetříte tím až  hodinu a půl cesty z letiště! Tento čas přece můžete strávit příjemněji.
My jsme si s manželem tentokrát dovolili ten luxus, že jsme v Benátkách zůstali deset dní. Vybrali jsme si přes Airbnb dva byty v co nejvíce autentických čtvrtích. Jednou z nich bylo Cannaregio, kde jsme byli ubytovaní v domě ze 14. století s původním renesančním zábradlím a gotickými stropy uvnitř. Byl to zhmotnělý sen každého romantika a milovníka umění! Tato čtvrť vás okouzlí svojí autenticitou, protože tam bydlí Benátčané a tak můžete být součástí jejich životního stylu. Navíc jste prakticky v centru, takže všude dojdete pěšky. Benátky přitahují zajímavé osobnosti, které se sem stěhují – my jsme právě v Cannaregiu objevili nadaci slavného francouzského architekta Jeana-Michela Vilmotteho zaměřenou na současné umění. (http://myartguides.com/art-spaces/foundations/the-wilmotte-foundation/).

Současné umění v Benátkách

Benátky nejsou mauzoleum středověkého umění, naopak- jsou jedním z významných světových center současného umění. Nejznámější událostí je Bienále, které se koná jednou za dva roky. Stojí vždy za návštěvu. Dále zde sídlí sbírky známého francouzského sběratele současného umění, François Pinault (http://www.palazzograssi.it/en/about/collection/) , zajímavá je také návštěva Punta della Dogana (http://www.palazzograssi.it/en/about/sites/punta-della-dogana/). Za zmínku určitě stojí Espace značky Louis Vuitton (http://myartguides.com/art-spaces/foundations/espace-louis-vuitton-veni…), kde jsou též k vidění zajímavé výstavy. A snad ještě rada na závěr: Jako skutečný Benátčan by si i turista měl najít čas a sednout si na terasu a vychutnat si aperol nebo prosecco. Doporučuji třeba slunečné Zaterre , kde miluji pohled na rušný kanál Guideca , pro mne nejkrásnější dálnici na světě.

 

V Benátkách: