Monika White
  • Instagram
  • Pinterest
  • Home
  • Aktuality
  • Vyšlo
  • Projekty
  • O mně
  • Kontakt
  • Blog
  •  LE PATIO Concept Stores
  • Hledat
  • Menu Menu

BLOG: Monika White komentuje trendy z veletrhu v Paříži

27.9.2024/v Blog

LePatio_Monika-White-komentuje-trendy-z-veletrhu-v-Parizi_IMG_5121_head-1030x773 BLOG: Monika White komentuje trendy z veletrhu v Paříži

Co nového přinesl veletrh Maison a Objet 2024

Dvakrát ročně se otevírají dveře veletrhu Maison et Objet v Paříži, ve francouzštině se mu hovorově říká Salón. Vystavují zde výrobci nábytku a doplňků z celého světa a pořadatelé zvou slavné architekty a mladé talenty, aby vytvořili interiéry odrážející trendy doby. Současně se Salónem probíhá v ulicích Paříže Design week. Letošní ročník byl navíc zpestřen Paralympiádou a jedna z hal výstaviště dokonce sloužila jako sportovní stadion.

Jako každou sezónu Monika White byla při tom, aby našla inspiraci pro své projekty a především novinky pro Le Patio. Přinášíme Vám její osobní postřehy, jaké trendy Paříž letos ukázala:

  • Již se mi to nechce ani opakovat, ale sedmdesátá léta jsou in. Zdá se, že dokonce prošel rychlý cyklus a z trendu osmdesátek jsme se vrátili zpět. Hnědá barva je všude. Doprovází ji hluboké krásné barvy, jako je smaragdově zelená, sametově modrá, fialová a hlavně oranžová. Vrátily se také leopardí vzory. Použity jako doplněk, vypadají skvěle a překvapivě dobře se kombinují s modrou.
  • Pokud Vás exotické vzory a výrazné barvy straší, pak je tu trend harmonických přírodních interiérů v krémových, béžových a teplých terakotových tónech. Kombinují se lněné pohovky, organicky tvarovaný nábytek, ruční papír, ratanové lustry. Tyto nadčasové kombinace se neomrzí.
  • Keramika je určitě jeden z materiálů, který je vidět všude. Nejen na stolech, ale i na světlech a nábytku. Je to velmi zajímavý, versatilní a hlavně nadčasový materiál, který umožňuje antastickou barevnou škálu. A hlavně je přírodní a recyklovatelná!
  • Všudypřítomný důraz na recyklaci přivedl poprvé na veletrh zástupce pařížského blešího trhu Saint Ouen a secondhandové oblečení je regulérně vystavované v luxusním obchodním domě Bon Marché. Hlavním hostem veletrhu byl designer roku Belgičan Lionel Jadot, experimentální tvůrce, který kolem sebe soustřeďuje mladé tvůrčí talenty. Na Salónu, který vytvořil centrální pavilon – kavárnu, kde vše je unikátní a recyklované. Postel z pneumatik bagru, pohovka ze staré divadelní opony. Esteticky to byl velmi krásný prostor. Navíc autor tam po celou dobu veletrhu byl osobně přítomný a svoji vizi vstřícně objasňoval zájemcům.

A můj osobní typ :

Úžasná světla Ferroluce, keramická ručně vyráběná a ta italská barevnost!

Jóga míče VLUV, konečně zdravé sezení, cvičení a design dohromady. Představte si overball, který nemusíte v interiéru schovávat. Německý výrobce nabízí velkou škálu potahových a pracích látek. Navíc krásné dárkové balení.

Pohovky Home Spirit, za ta léta, co se s nimi osobně známe, udělali obří krok. Stali se lídrem mezi výrobci lněných pohovek. Dnes mají showroomy i v USA a hoví si na nich třeba Brad Pitt. Je vidět, že kvalitní přírodní materiály a neutrální barvy jsou in stále.

Monika White

 

BLOG: Všude cizinci – vlakem do Itálie

31.7.2024/v Aktuality, Blog

Mr-and-Mrs-White-in-Venice-225x300 BLOG: Všude cizinci – vlakem do Itálie

Velkolepá opera ve Veroně, benátské bienále, skvělé jídlo a překrásná krajina – tohle všechno si můžete užít v Itálii až do konce listopadu. Bonusem jsou setkání s kosmopolitními lidmi, když zvolíte cestu vlakem stejně jako Monika White.

Namísto večerní róby pláštěnka

Jsme ve Veroně a celý den prší, což jsme v červnu v Itálii neočekávali. Naše napětí se stupňuje – problém je v tom, že už od ledna máme na dnešní den koupené vstupenky na Verdiho operu Aida do Areny di Verona, římského amfiteátru, který je zcela otevřený a v případě deště se prostě nehraje. Nakonec se hodinu před začátkem představení počasí umoudří a my vyrážíme v pláštěnkách na plánované představení. Když stoupám po schodišti, po kterém se pohybovali Římané již v prvním století, fascinuje mě nejen unikátní atmosféra, ale také jak je vše funkčně promyšleno: Protože má amfiteátr několik vstupů, lidé se rychle dostanou ke svým místům a VIP diváci mají úplně oddělený vstup centrem budovy. Akustika je perfektní bez ohledu na to, kde sedíte! Ohromné scéně svědčí velkovýpravná choreografie.

Castelvecchio – old and new v dokonalé harmonii

Ve městě, které je asi nejvíc známé svým falešným balkónem Romea a Julie, což je podle mě příklad skvěle zvládnutého marketingu, my s Michaelem vyrážíme do muzea Castelvecchio, jehož zdařilou rekonstrukci vedl náš oblíbenec, architekt Carlo Scarpa. Původní gotický palác, který byl sídlem veronských vévodů, Scarpa v letech 1959 až 1973 revolučně zrekonstruoval ve svém jedinečném stylu prolínání historického s moderním. Nebál se původní palác doplnit zcela moderní architekturou a pracovat s „obyčejnými“ jednoduchými materiály, jako je kov a beton, ale vždy v dokonalém provedení a v kontrastu s drahými prvky, např. křišťálem, mosazí nebo vzácným dřevem. Jeho zásada, že nové nemá napodobovat původní, je zřejmá zejména v interiéru muzea, kde gotické madony stojí na ocelových industriálních podstavcích. Byl prvním architektem, který se nebál ukázat, že se historické muzejní budovy nemusí dogmaticky rekonstruovat přesně podle původní podoby, ale staří mistři nejlépe vyniknou na jednouchém podkladu. Pro mne je Scarpa nedostižným vzorem a mnohokrát jsem se jeho realizacemi inspirovala.

Dechberoucí jsou také krásné průhledy na řeku, která v době naší návštěvy byla velmi dramatická. Díky mohutnému dešti můžeme obdivovat další Scarpův nápad – dešťová voda je odváděna ze střechy do rour, které z mnohametrové výšky chrlí vodu do fontány. Je to velmi teatrální.

Z vlaku se pak loučíme s krajinou kolem Verony, která je téměř identická se scenériemi renesančních obrazů. Odvážím si s sebou nejen vzpomínku na atmosféru centra ještě z dob římské říše, ale také několik úlovků zajímavého oblečení – Verona je na fashion nákupy jak stvořená. Mně se osvědčil obchod Ferraio na Corso Sant´Anastazia.

Vyrážíme do Padovy, kde jsem chtěla manželovi ukázat slavné Giottovy fresky v kapli Scrovegni. Na umění máme štěstí, na jídlo již méně, ale to nás neodradí od pokračování do mé srdcové destinace – Benátek.

Cestu vlakem do Benátek doporučuji – má správné tempo přesně v duchu slow travel. Postupně se v krajině objevují kampanily a my se přibližujeme lagunou po dlouhé hrázi a za chvíli již v dálce vidíme obrysy města. Především vycházíme z nádraží rovnou na Canal Grande! Stačí  zde nasednout do vaporetta a nechat se tímto „MHD“ odvézt rovnou do hotelu.

Navštívili jsme znovuotevřený Palazzo Fortuny, který procházel úpravami po problémech způsobených výjimečně katastrofální acqua alta před 4 lety.  Gotický palác patřící v první polovině 20. století renesančně nadanému umělcovi, Marianu Fortuny, jako vždy nabídnul jedinečnou atmosféru a zajímavé expozice.

Umění zásadně kombinujte se skvělým jídlem

Ubytovali jsme se poblíž naší oblíbené Osterie Vini al Botegon, o které jsem se již zmiňovala ve svém blogu před šesti lety. Skvělé jídlo a příjemnou obsluhu jsme si zde užili hned několikrát. V bacaru, jak se také tomuto typu bistra říká, na malebném kanálu San Trovaso obsluhuje stále stejná paní, se kterou se za ta léta již osobně znám. Přesně jako před lety každý den ráno připravuje pro místní ranní kávu a pak v čase oběda nachystá prosecco a aperol a začne dělat svoje domácí „chlebíčky“, italsky cichetti. Za mě to je super menší jídlo pro ty, co nechtějí strávit dvě hodiny v restauraci nebo si hlídají svůj rozpočet. Navíc se pobavíte, protože zde potkáte spoustu místních štamgastů.

Kulinární zážitky střídáme s uměleckými: Projdeme si Bienále, kde se mně líbily velké malby českého multimediálního umělce Daniela Pešty. Bienále potrvá až do 27. listopadu, tak stále máte možnost se sem vydat a spojit novodobé umění se starým, jak jsme to udělali my. Do slavné Academie, kde vidíte sbírky benátského umění, jsme se dostali hodinu před zavíračkou a bylo to skvělé. Byli jsme tam sami! Pak se zastavíme na obligatorní večeři v rodinné trattorii Corte Sconta – i zde se známe s obsluhou, která nám doporučuje tradiční sarde in saor a baccala mantecato. Prostě esence Benátek na talíři.

Já jsem samozřejmě nelenila a zakoupila jsem si Chorus Pass, se kterým mám vstup do 18 benátských kostelů zdarma. To doporučuji všem, které zajímá výtvarné umění, protože právě v místních kostelích můžete vidět originály starých mistrů na původních místech.

Multikulturní cesty vlakem

Kromě samotné návštěvy třech zajímavých italských měst nás hodně bavilo cestování vlakem. Tam i nazpět jsme si připadali jak v nezávislém multikulturním filmu: Nejprve se dáváme do řeči se starší dámou. Viera je jazzová baletka z Londýna, která se stále své profesi věnuje. Asi by to nebylo zvláštní, kdyby jí nebylo 88 let. Jede do Trevisa na kurz italštiny. Její zesnulý manžel hrával v poválečné Paříži s Glennem Millerem! Věra byla původně rusko-německá židovka, kterou jako malou v době nacismu poslali do USA. Mluví plynně několika jazyky, ale zjevně si chce zdokonalit italštinu. Zároveň nás ve vlaku obsluhuje vídeňský číšník, jehož dědeček byl v indické jednotce britské armády za 2. světové války a plynně hovoří německy, anglicky a panjábí. Přisedne si k nám italský průvodčí, který během covidu bydlel v Praze na Žižkově. Nazpět ve vlaku jedeme s manželskou dvojicí lékařů, která má kliniku v Karlsruhe. Paní je Indka, její manžel má indicko-německý původ, její rodina je z Gudžarátu, mluví spolu anglicky, ale s dcerou on hovoří francouzsky a paní gudjaradi. Cesta vlakem je neočekávaný Babylón! Do toho naše česko- novozélandská rodina snadno zapadla.

Vlastně žijeme v praxi heslo benátského bienále: Foreigner everywhere (všude cizinci) a už nám tolik nevadí, že jsme neměli štěstí na počasí. Alespoň jsem měla důvod si koupit nový kabát v hnědé barvě, kterou jsem po deseti letech znovu vzala na milost.

BLOG: Po slavných zahradách v okolí Londýna

20.3.2024/v Blog

Great-Dixter-Gardens-212x300 BLOG: Po slavných zahradách v okolí Londýna

Zahrady jsou místem, kde si přirozeně uvědomujeme změnu ročních období. Já jsem si výlet do anglických zahrad dopřála na úplném konci zahradnické sezóny, ale jaro je určitě tím nejlepším obdobím, kdy se tam vydat. Užijete si nejen záplavu barevných květů a bujných rostlin, ale i procházky nádhernou anglickou krajinou a návštěvy míst, kde působili významní umělci, mezi které patřila Virginia Wolf nebo Henry James.

Představte si, že jedete po dálnici, ale místo ukazatelů na historické památky vidíte cedule, které vás upozorňují na zajímavé zahrady – to je realita typická pro okolí Londýna. Začínám si myslet, že jako je Milán Mekkou módy, tak Kent je světovým centrem zahrad.

Zahradničení je pro Angličany velkou vášní, která prochází celým spektrem společnosti – od obyčejných rodin, které bydlí na předměstích velkých průmyslových měst, až po bohaté anglické aristokraty. Zahradní excentrici jsou v Británii velkou tradicí. Dá se k nim zařadit i samotný král Karel II. A tak jedním z potěšení, které nám tento výlet přinesl, je pozorování zajímavé směsice návštěvníků. Například jsem si všimla, že ženy, pokud jdou navštívit zahradu, mají na sobě šaty s květinovým vzorem!

Pro našince je poměrně snadné si naplánovat prodloužený víkend, během kterého navštívíte Kent a Sussex. Nejlepší je, když poletíte z ČR na letiště Gatwick, odkud to je nejblíž do našeho prvního cíle, Sissinghurst Castle Garden v Kentu.

Zamluvte si pokoj přímo ve Farmhousu, který je součástí areálu a nabízí stylové ubytování tradiční anglickou formou Bed & Breakfast. Jak už název napovídá, budete spát v původním statku ve viktoriánském stylu s výhledem na celé panství včetně Alžbětinské věže. Genia loci tak vstřebáte skutečně důkladně. Jde o strategickou polohu umožňující dělat nejen procházky po blízkém okolí, ale i vyrážet na výlety do dalších kentských zahrad.

Historicky šlo původně o velkolepě řešený alžbětinský palác, který postavil jeden z dvořanů, aby zde mohl svoji královnu přivítat. Královna tady skutečně strávila několik dní, ale poté dvořan upadl v nemilost, a tak stavba začala chátrat. Lepší časy snad panství zažilo v 19. století ve viktoriánském období, kdy zde byla provozovaná úspěšná farma (zde můžete zažít autentické ubytování). V roce 1930 pak spisovatelka Vita Sackville-West se svým manželem sirem Haroldem Nicolsonem kupují sídlo coby předraženou ruinu. Oba dva propadají dekadentnímu kouzlu pozemku s chátrajícím palácem, jehož polorozbořené zdi využívají k vytvoření tzv. walled gardens, anglického zahradnického fenoménu: Jde o zahrady obehnané velkými zdmi vytvářejícími specifické klima pro rostliny, které by zde jinak nebylo možné pěstovat. Vita s manželem ze zbytků zdiva honosného sídla vytvořili spoustu zahradních „pokojů“, sami se pak spokojili s bydlením v menším zahradním domku.

Ruiny tak tvoří základ zahrad v klasickém italském formátu, kdy mezi jednotlivými „pokoji“ existují sofistikované průhledy na sochy, fontány a další zajímavé dominanty. Strukturu zahrad měl na starosti Harold, který s oblibou na své dílo pohlížel z alžbětinské věže. Podařilo se mu tak na totálně asymetrickém pozemku vytvořit opticky symetrickou zahradu. Vita díky svému uměleckému vidění zde vysadila na svou dobu revoluční mix květin – míchala nejen různé barvy, ale i trvalky s keři a zeleninou. Cílem velmi hustého porostu bylo, aby zde celoročně něco bujelo a kvetlo. Vita se nespokojila jen s klasickým osazováním, ale expandovala i vertikálně, takže dodnes můžeme obdivovat například kontrast viktoriánských cihel a modrých klematisů. Každý z „pokojů“ má svoje téma – velmi známá je bílá zahrada nebo zahrada Délos s antickými sloupy s hlavicemi ze stejnojmenného řeckého ostrova. Aktuálně s touto zahradou současný správce, National Trust (NT), udělal pokus a přeměnil ji na zahradu, kterou není třeba zalévat. Jde o zajímavý experiment hledající odpověď na zvyšující se sucha a sám o sobě krásný, ale mně osobně přišlo, že nezapadá do původního konceptu.

Celkově je zahrada plná neuvěřitelných artefaktů díky profesi Harolda, který byl diplomatem, a tak často cestovali. Kromě již zmíněných antických sloupů jsou zde například orientální nádoby z Persie, do kterých Vita dávala tulipány a jiné květiny.

Manželství diplomata a umělecky založené aristokratky spojovala společná vášeň pro romantiku a literaturu, ale jinak se jednalo o velice liberální vztah, kdy oba dva měli další nemanželské vztahy. Vita měla spoustu milenek, mezi nejznámější patřila spisovatelka Virginia Woolf. Můžete zde tak navštívit pracovnu a ložnici Vity, kde je vystavená i část její nonkonformní korespondence. Excentrické manžele na jejich sídle navštěvovala spousta přátel z řad spisovatelů a dalších umělců.

V okolí Sissinghurst Castle Garden je spousta dalších veřejnosti přístupných zahrad spravovaných NT. Každá má jiný charakter, ale většinou je v jejich centru významné sídlo – ať to je třeba vila spisovatele nebo renesanční zámek.

Až se dostatečně nabažíte procházek krajinou, kde jako by se zastavil čas v 19. století, můžete vyrazit do sousedního Sussexu, kde jsme objevili nezávislou zahradu Great Dixter House & Gardens. Zde mají zahrady úplně jiný charakter – jsou neskutečně barevné, vegetace je bujná, až přerostlá. Nám se to moc líbilo. Uprostřed zahrad stojí sídlo částečně z 15. století, které na začátku minulého století bylo zrekonstruované známým anglickým architektem Edwinem Lutyensem. Pro nás je určitě zajímavé, že tento architekt velmi ovlivnil Jana Kotěru. Lutyens zde také založil fantastickou zahradu, do které zakomponoval trosky staré farmy. Její současná podoba je dílem známého zahradního architekta Christophera Lloyda. Great Dixter House je také nadací poskytující vzdělání talentovaným zahradníkům z celého světa. Podobně jako v Sissinghurstu zde najdete výjimečnou atmosféru.

Praktický tip: doporučuji si dobře nastudovat otevírací doby, je to velmi různorodé. Na webu National Trust najdete podrobné informace.

Skvělé je, že většina míst má otevřenou kavárnu a hlavně vlastní zahradnictví, kde je možné si koupit místní originálně vypěstované rostliny. Některé jsou legendární, jako třeba původní alžbětinská bílá růže ze Sissinghurstu.

BLOG Nový trend z Paříže: Návrat k přírodě

9.2.2024/v Blog

Prirodni-surove-materialy-236x300 BLOG Nový trend z Paříže: Návrat k přírodě

Pařížský veletrh interiérového designu Maison & Objet mám ráda díky možnosti se osobně setkat s našimi dodavateli, vidět nové značky. A pak jsou zde vždy spolehlivě vidět světové trendy. Samozřejmě ne všechny trendy jsou životaschopné. Někdy jsem i tak trochu ráda, když některý z nich u nás v ČR vyloženě nenajde odezvu. Tento ročník, již 30. v pořadí, se nesl v duchu návratu k přírodě, což mě osobně těší. Příroda má mnoho podob, a tak se dá vnímat různě:

  1. Barvy země a přírodní materiály

Tento trend rozvíjí jemnou neutralitu z minulého roku: Převažují zemité barvy jako je béžová, písková, okrová a nově se hodně objevuje barva terakoty. Je to přesně ta barva země, kterou vidíte ve Španělsku nebo Africe. Materiály se používají výhradně přírodní, v surové podobě. Dominují zde velké lněné pohovky, které jsou typické pro francouzské interiéry. Náš dvorní dodavatel pohovek, francouzská rodinná firma Home Spirit, specialista na lněné pohovky, představil novou kulatou pohovku s lněnými potahy v tmavě pískové barvě s bílo-hnědými polštáři. Natolik nás okouzlila, že jsme ji objednali i pro naše prodejny. S terakotovou barvou jste se možná v poslední době setkali na doplňcích, svítidlech, ale letos se v interiérech projeví i na velkých zásadních kusech nábytku, jako jsou pohovky nebo třeba tapety. Já jsem se zamilovala do květinového stojanu od Pedrali, který v terakotě vypadá úplně skvěle. Surové materiály se objevují i v podobě neglazované keramiky či masivního dřeva opracovaného tak, aby vynikla jeho přirozená krása. My jsme se v Le Patiu tímto trendem nadchli již v loňském roce a tak s radostí kombinujeme přírodní týk s bílými vázami odkazujícími na africké umění. Je to trend velmi nadčasový, myslím, že tady s námi zůstane delší dobu. Když si vypůjčím zásadní slova k tomuto stylu z moodboardu značky Elitis, pak to jsou: přírodní, nadčasový, tradice, řemesla, struktury, klid, jednoduchost.

V Paříži mě vždy baví, jak se svět módy a interiérů prolíná: vystavené novinky módní návrhářky Isabel Marant téměř nelze odlišit od showroomu výrobce bytového textilu Elitis…

  1. Funky Jungle: odvážné barevné kombinace

Pokud chcete doma přírodní motiv, ale béžovo béžová není pro vás, tak je tu Funky Jungle! Lze se inspirovat tropickými barvami v těch nejneuvěřitelnějších kombinacích. Zdá se, že po 100 letech je tu opět odkaz na naivní barevný svět Celníka Rousseau, a tak jsou k vidění tapety s tygry a opicemi a sochy růžových plameňáků. Musím se přiznat, že růžovo-oranžovo-žlutá kombinace, ve které byl zařízený jeden pokoj v showroomu Elitis, na mě spíš působil jako budoár z filmů Davida Lynche. Nicméně si tento styl dokážu představit v podobě doplňků, které nám vnesou tolik potřebnou radost a hravost do života. Lze je pak doplnit tropickými rostlinami a výsledek bude mít velmi pozitivní náboj.

Znovu si vypůjčím slova k tomuto stylu od svých oblíbených výrobců tapet a textilií, Elitis: Excentrický styl definuje slovy: Výzva, hravé drama, podivnosti, chaos, výrazné barvy, nečekaný, nepatřičnost.

I když mám pocit, že tento styl mi moc nesedí, nakonec se přistihnu, že při nákupu litografií pro Le Patio v Centre Pompidou vybírám obraz Jungle od slavného Celníka Rousseau.

  1. Recyklace, šetrné technologie a upcyklace

Návrat k přírodě také znamená volit šetrné technologie výroby a nevytvářet nadprodukci, která se často módnímu a designovému průmyslu vyčítá.

Naši oblíbení Vivaraise zde představili zcela novou linii bavlněných přehozů Maia, které jsou vyráběné z recyklovaných zbytků z továren. Spotřebuje se tak materiál, který by se jinak vyhodil. Samozřejmě taková výroba má své zákonitosti: vlákno z recyklovaných tkanin je kratší, proto se na výrobu přehozu použije více materiálu, než kdyby se použila vlákna nová. A tím je logicky výsledný produkt dražší. Ale při jeho koupi vás hřeje pocit, že přispíváte ke zmírnění konzumního přístupu.

EA Deco se svými ložnými koši vyráběnými senegalskými ženami z přírodních materiálů v kombinaci s recyklovanými látkami a plasty na vlnu udržitelného byznysu nastoupili již před lety a zjevně se jim daří. Letos představili krásné nové koše a tašky.

Dalším příkladem, jak vymyslet šetrný proces výroby, je již výše zmíněná značka Pedrali. Jejich továrna by se dala nazvat jako samoudržitelnou: Kromě již běžných solárních panelů striktně používají šedou vodu, jakýkoliv odpad znovu využijí apod.

Na eko trend se v Paříži v podstatě nedá zapomenout – většina ulic je z velké části vyhrazena pro cyklisty a SUV vozidla platí trojnásobné parkovné. Město se za pár let opravdu hodně proměnilo.

 

BLOG: Nové barevné trendy z Paříže a proč je na party důležitý parmezán

28.10.2023/v Blog

Monika-White-hlavni-foto-225x300 BLOG: Nové barevné trendy z Paříže a proč je na party důležitý parmezán

Plné ulice lidí v tropickém oblečení včetně Francouzek bez podprsenek, kde je pouze jeden pruh pro auta a ten druhý vyhrazený pro cyklisty – takto vypadala Paříž, když jsem zde v září navštívila mezinárodní veletrh Maison & Objet.

Namísto nábytku dekorace, bytový textil a parfémy

Veletrh hlásající, že je zaměřený na interiérový design, se přizpůsobuje trendu, který vnímám i v ČR, kdy se od vystavování nábytku přesouvá více k dekoracím a lifestylu. Dokonce až tak, že si zde můžete nechat nalakovat nehty. Renesanci zažívají různé dekorace na zeď. Umělá inteligence proniká i do užitého umění a jsou zde vidět černobílé reprodukce z pařížských ulic vykrádající styl 50. a 60. let minulého století.

Co se týká nábytku, je jasné, že se na scénu vrací dřevo a je jedno v jaké podobě či barevnosti. Za mě to je samozřejmě velké plus, protože kolekce nábytku Le Patio je na dřevě založená.

Jemná neutralita na vzestupu

Dále se potvrdil trend „jemné neutrality“, který se na veletrhu představil v lednu. Například výrobce luxusních tapet a bytového textilu Élitis představil v tomto duchu nejen lněné tapety se sádrovým efektem, ale doslova celý interiér v odstínech bílé a béžové s kovovými odlesky. Prezentace proběhla v jejich showroomu, tuto značku už na veletrhu nenajdete.

Druhý trend – netradiční kombinace tlumených barev

Na druhý barevný trend jsem si osobně musela delší dobu zvykat – asi bych ho obecně nazvala jako neobvyklé kombinace tlumených barevných tónů. Konkrétně se na oblečení projevoval například takto: Hnědé manšestrové kalhoty, k tomu khaki oversized košile, pod kterou je růžové tričko.

Podle tohoto trendu jede také naše oblíbená designérka šperků Francine Bramli. K našemu údivu totiž nenabízí šperky v pozitivních barvách, které se Češkám tolik líbí, ale buď kombinace dvou tlumených barev, jako je například hnědá a zelená, případně tyto barvy doplňuje kovem, který jim dodá potřebný lesk.

Vypadá to, že podle nového trendu by naše barevná mantra v interiéru měla být: hnědá, zelená, šedá. A pak by nás měla zajímat recyklace. V případě módy už je upcyklace nové must-have. V centru Paříže vidím hodně pop-upů na recyklované věci, výlohám módních domů kraluje již výše zmíněná hnědá v kombinaci s fialovou nebo světle žlutou, o kousek dál jsou k vidění náhrdelníky z knoflíků od kostýmů Chanell.

All’Origine se umí bavit

Na veletrhu, kde jsme s kolegyní každý den od časného rána a neúnavně hledáme nové originální produkty, vnímám velké množství stánků s téměř identickými věcmi, jako by všichni stále kopírovali jeden styl a nedokázali přijít s něčím novým. Také jsou dávno pryč časy, kdy si vás u jednotlivých stánků předcházeli šampaňským a veletrh byl jedna velká párty. Jsme teď vlastně rády, když na požádání dostaneme vodu, což je pochopitelné vzhledem ke složité ekonomické situaci.

Proto jako totální zjevení působí stánek značky All’Origine, kteří vnesli na veletrh tolik potřebnou dobrou náladu: Všichni se na nás usmívají, uprostřed se otáčí obrovský parmezán a výborné italské víno teče doslova proudem. Dobrovolně podléháme italskému šarmu a také jejich produktům, které jsou skutečně jiné: Nejde o nové výrobky, ale o jakýsi kurátorský výběr bytových doplňků nebo nádobí reprezentující design 20. století nejen v Itálii, ale i ve střední nebo východní Evropě. Značku založili dva italští kunsthistorici, proto výběr působí zajímavě, a ne jako z antikvariátu na předměstí. Nakonec neodolám a objednávám keramické talíře Buon Ricordo, které byly v 60. letech v Itálii pojem – šlo o památeční předměty restaurací sdružených v asociaci stejného jména, která garantovala dobrou kvalitu jídla a dbala na podporu typické regionální kuchyně. A tak se na talířích objevují barevné naivní ruční vyobrazení místních specialit nebo jejich ingrediencí. Nejsou jen na ozdobu, samozřejmě na nich můžete stolovat.

Nakonec mě těší, že talíře od All’Origine v ČR představíme jako první – na trhu, který je přeplněný různými kopiemi a plagiáty, je dobré se odlišit kreativními produkty, které jsou skutečnými evropskými originály.

BLOG: Cesta do Indie, kde řemeslná tradice potkává moderní design

4.10.2023/v Blog

IMG-20230729-WA0007-1030x773 BLOG: Cesta do Indie, kde řemeslná tradice potkává moderní design

Jak vzniká designový nábytek v Indii a proč je nejlepší vybírat kolekci pro Le Patio osobně? Jaký nábytek je teď trendy a kdo byl Stefan Norblin?

Konec online utrpení

Covid mě donutil nábytek a další doplňky, které vyrábíme pro Le Patio v Indii, vybírat online. Vzhledem k tomu, že jsem zvyklá každý kus vidět, vybrat barevnost, použité materiály, a pak rozhodnout, do jaké míry renovovat starý nábytek, byla práce přes Zoom pro mě utrpením. Proto jsem se tolik nemohla dočkat, až se tam opět vypravím a vyberu novou kolekci osobně.

Kvůli rozjetým projektům jsem musela cestovat až na konci července, tedy v období dešťů. Mám toto horké a vlhké období v Indii ráda z jednoho jediného důvodu: jsem tu z cizinců téměř sama.  Všichni se mně věnují a dá se zde za rozumné peníze bydlet v úžasných hotelech.

Dlouhá absence a období dešťů způsobily, že se mi dostalo přivítání, které mne dojalo. V hotelech mě vítali větou: „Welcome home, Monika“. U výrobce nábytku mne dokonce doprovázela suita šesti lidí, ve které nechyběl majitel a jeho syn. Přitom jde o podnik zaměstnávající tisícovky zaměstnanců.

Jak vzniká nábytek Le Patio

Jak už jsem zmínila – i když jsme si v době covidu vyzkoušeli komunikaci s dodavateli přes Zoom a objednávání nábytku přes WhatsApp, v našem případě šlo skutečně o nouzový režim. Od mých prvních cest do Indie jsem zvyklá postupovat tak, že mám každý kus v ruce. Pokud se jedná o starožitnost, je třeba pečlivě zvážit, jak ji zrenovovat, zda zachovat patinu nebo ji odstranit, protože by byla rušivá. Kdy je nedokonalost ještě vítaná a kdy už je to moc. U nového nábytku, který zadávám do výroby, zase musím vybrat typ dřeva, konečnou úpravu, zda se doplní mramorem nebo kovem apod. Nic neděláme industriálně, vše je zpracováno výhradně ručně. Indie je země, kde je tento přístup stále možný. Řemeslná tradice je živá a dědí se často v rodinách z jedné generace na druhou. Tentokrát jsem například našla krásné malované dřevěné panely, které pochází z rodinné dílny, kde pracují naráz tři generace.

Trendy a co se vyplatí si pořídit

Naši obchodní partneři vyrábějí pro celý svět. Je strašně zajímavé sledovat, co je v módě ve které zemi. Blízký východ preferuje nábytky vykládané drahocennou rohovinou a perletí. Pro Holandsko je vše zas vyrobené tak, aby se zboží dalo nakoupit a rozesílat po eshopu. Američané mají v oblibě monumentální knihovny a obří jídelní stoly. V jedné hale leží neodebrané malované skříně pro ruský trh.  Nicméně pokud lze v tak rozmanitém prostředí hovořit o společném trendu, tak je to u nové výroby spíše jednodušší nábytek s mramorem a hodně přírodního dřeva. Kov je převážně v olivových a béžových tónech, což působí příjemně odlehčeně a šik.

Často se mě klienti ptají, jaký kus nábytku je vhodné si pořídit z naší kolekce vyrobené v Indii, když mají moderně zařízený byt. Já bych osobně zvolila nábytek s mramorem. Je to krásný a ušlechtilý přírodní materiál, který Indové díky tisícileté tradici umějí opracovat. Navíc je za velmi přijatelnou cenu a lze ho zakomponovat snad do každého interiéru.

Zajímavě v minimalistickém interiéru působí původní koloniální kusy. Tentokrát se mně podařilo najít starožitné, ale plně funkční psací stoly. Doufám, že zpříjemní home office našim klientům!

Dobrým úlovkem je také kolekce úchvatných vlněných plédů a přehozů přes postele, které jsou buď ručně vyšívané, nebo tištěné. Už se těším na to, až barevně oživí naše decentní kolekce z Francie.

Kde se vzaly art deco malby v mahárádžovském paláci v Jodhpuru?

Do každé cesty se snažím zakomponovat alespoň trochu poznávací turistiky, tentokrát jsem v Jodhpuru po delší době navštívila Umaid Bhawan Palace. Tato velkolepá pískovcová stavba, která je dominantou Jodhpuru, je jedním z největších paláců na světě. Začala se stavět v roce 1929. Vnuk mahárádži Gaj Singha II. zde dodnes sídlí s rodinou.  Nicméně, jak je to v Indii běžné, část paláce je luxusní hotel. Odehrávají se zde svatby slavných filmových hvězd a svého času zde bydleli i Brad Pitt s Angelinou Jolie. Já jsem zamířila do části, kde se nachází muzeum pro veřejnost. Překvapila mě zde art decová výmalba od polského (!) malíře Stefana Norblina, jehož osudy by stály za filmové zpracování: Pocházel z francouzsko-polské šlechtické rodiny a v předválečném Polsku, kde byl ilustrátorem a scénografem, se věnoval užitnému umění. Nacistická invaze ho donutila opustit zemi, proto s manželkou cestoval přes Turecko a Irák, kde například zhotovil portréty královské rodině, až do Indie. Zde strávil válku jako dvorní umělec mahárádži z Jodhpuru a pomohl dokončit jeho velkolepý palác ve stylu art deco se zajímavými indickými podtóny. Po válce pracoval jako interiérový designér v Hollywoodu.

Předpokládám, že si tento mistr, podobně jako já při mé práci, odnesl ze svého pobytu v Indii spoustu inspirace. Živost a rozmanitost místních řemeslných technik je přesně to, co sem přitahuje designéry a módní návrháře z celého světa dodnes.

BLOG: Chelsea Flower show, i zahrady mají své celebrity

28.5.2023/v Blog

Monika-a-Michael-White-225x300 BLOG: Chelsea Flower show, i zahrady mají své celebrity

Rostoucí popularita odolných trvalek, plevel nevyjímaje, schopných přizpůsobit se změnám klimatu, udržitelnost a recyklace – to jsou nejdůležitější trendy, které Monika White zaznamenala na nejslavnější zahradnické přehlídce na světě.

Zahradám jsem propadla – čas strávený na zahradě je pro mne terapie i kreativní práce s okamžitým výsledkem. Inspirací mi jsou mistři oboru, jako jsou Monty Don nebo Piet Oudolf, jejichž knihy i pořady sleduji. Zájem o zahrady se pak přenáší  i do mých projektů, kde se snažím, aby zahrady a terasy byly přirozeným pokračováním interiérů.

Anglie, jak ji milujeme: excentrická, kreativní a umění užít si to

S manželem Michaelem, spolupachatelem mých zahradnických experimentů, jsme na jaře naznali, že si už konečně zasloužíme navštívit nejslavnější zahradní výstavu na světě –  londýnskou Chelsea Flower Show. Michael se dokonce kvůli tomu stal členem the Royal Horticultural Society (RHC).

Na výstavu jsou zváni význační mezinárodní zahradní designéři, kteří se pak na ni připravují i několik let. V rámci samotné show se oceňují především zahrady, hlavní kategorií je Show Gardens. Svoji kategorii také mají malé zahrady a balkóny. Dále mezi sebou soupeří pěstitelé trvalek a uděluje se cena květině roku. Zahrady se na přehlídku staví již dva měsíce dopředu – ano, jak rostliny, tak i keře a stromy se do Chelsea převáží. Staví se zídky, fontány a žije tím nejen Londýn, ale i celá Británie díky BBC  a pořadu Gardeners’ World. Samozřejmě za vznikem každé zahrady stojí tým skládající se ze zahradního designéra, pěstitele rostlin a dalších lidí, kteří většinou reprezentují nadace, které jsou do projektů zapojené.

Akce je velmi populární, začíná obvykle návštěvou královské rodiny a pak se dveře otevřou veřejnosti. V sobotu bylo v areálu 15.000 návštěvníků. Nicméně vše probíhá velmi příjemně, protože návštěvníky spojuje láska k zahradám a chuť si takovou příležitost užít. Šaty, klobouky, květinové košile a piknik se šampaňským k tomu patří. Samozřejmostí je také prodej různých doplňků pro zahradníky – mě nadchlo designově dokonalé klekátko s krásnými rukavicemi.

Většina hlavních zahrad je spjatá s nějakou nadací  a zahrady jsou pak přesunuty do parků nemocnic a klinik. Skvělé je i to, že v sobotu odpoledne, poté, co show skončí, pěstitelé trvalek vše prodávají. Londýňané tam již čekají se svými vozíčky a těší se, že si odkoupí rostliny v top kvalitě za super ceny.

Dva hlavní proudy v designu zahrad

Je pro mě blízké se na vystavené zahrady dívat jako na interiéry a tak na přehlídce pro mě byly jasné dva hlavní trendy:

  1. Klasické pojetí: Záhony jsou propojené, květiny hustě vysázené a barevnost je ve vlnách či pásech, které se vzájemně přelévají. Jde o jakési ostrůvky barev – bílé, modré, růžové… Rostliny se vzájemně prorůstají. Vše barevně i tvarově ladí, jako když vážete kytici do vázy. U těchto zahrad – velmi krásných – jsem měla pocit, že jsou připraveny jen pro tuto show, byly hotové, rostliny se neměly kam dále vyvíjet.
  2. Nový trend: Vychází z víc extrémního počasí, kdy je velmi suché léto, které se střídá s vydatnými dešti. Mezi rostlinami jsou větší rozestupy, jsou odolnější, zvyklé na sušší podnebí. Podkladem mohou být i starší dlažby, praskliny v betonu. V zahradách jsou požity recyklované materiály. Barevnost je více středomořská než klasická anglická. Rostliny mají prostor se vyvíjet a měnit.

Obecným trendem, který se také začíná objevovat i u nás, je zaměření se na různé traviny a tzv. plevele. Zahradní architekti více pracují v duchu udržitelnosti s různými rumišti, jako jsou betonová prostranství na sídlištích a brownfieldech, využívají doslova každou prasklinku v betonu, recyklované materiály jsou povinností.

Velkým paradoxem této show pro mě je, že tento rok jednu ze zlatých medailí získala Korejka za kopii ohroženého korejského kopce. Vystavěla zde dokonalou kopii ze 70 tun hornin přesunutých ze Skotska. O ekologii se v tomto případě asi nedá hovořit.

Absolutní vítěz: Horatio’s Garden

Vítěznou zahradou se stala Horatio’s Garden, která reprezentuje první, klasický trend. Měla krásnou paletu barev i atmosféru a hlavně za sebou silný příběh: Terapeuticky pomáhá pacientům, kteří se zotavují po těžkých poraněních páteře. Proto je speciálně navržená tak, aby rostliny dobře viděli lidé z kolečkového vozíku. Zahrada bude přesunuta do kliniky a práce na zahradě bude součástí terapie pro pacienty.

Cena veřejnosti a BBC: A Life Worth Living Garden od Chris Beardshaw

Cenu veřejnosti získala zahrada v klasické bílo-modré anglické barevnosti, která pomáhá pacientům se zhoubným nádorem kostní dřeně. Ačkoliv v rámci show jí byla přidělená relativně nevýhodná pozice – celá zahrada byla ve stínu, představuje zřejmě to nejlepší z aktuálního klasického trendu. Barevně čisté kompozice, velká část plochy bez květů, zaplněná listy různých tvarů. Skvěle se v ní vyjímal zajímavý vodní prvek i staré kameny.

Totálně odlišná zahrada od Sarah Price oceněná zlatou medailí

Jako zjevení působila zahrada Nurture Landscapes Garden od Sarah Price vytvořená jako udržitelný hold umělci a pěstiteli rostlin, Cedricu Morrisovi. Autorka vycházela z mála dochovaných maleb Morrisovy zahrady, která byla v béžovo-hnědo-šedo- růžové barevnosti. Jde o zahradu v již zmiňovaném novém stylu, ve které je relativně málo květin, jsou ve větších rozestupech a nevytvářejí barevné vlny, nicméně se barvy do sebe vzájemně prolévají. Sarah využila stromy, které byly na místě, ale borovice si přivezla své.  Přístup Sarah Price mě nadchnul: Využila různých starých květináčů, cihel a kamenů, postavila novou hliněnou zeď, kterou natřela pruhy v tónech odpovídajících barevnosti květin. Pro mě, mého manžela, ale i třeba Montyho Dona, to byla nejkrásnější zahrada.

Nejlepší balkónová a květináčová zahrada: Feels Like Home od Rosemary Coldstream

Rosemary nechala zahradě skvěle vyniknout díky černému pozadí, které vytvořila z antracitově natřené překližky, na kterou ještě přibyla černé laťky – ty prostoru dodaly hloubku. Je to výborný nápad pro malé prostory. Zahrada Novozélanďanky žijící v Londýně se svým manželem získala nejen cenu ve své kategorii, ale i cenu publika. Ústředním tématem bylo vytvoření prostoru, který jí bude připomínat rodný ostrov, proto třeba použila kapradiny apod.

Na jídlo zvolte kosmopolitní Borough Market a restauraci Capricci

Pokud si, stejně jako my, budete chtít příště užít nejen show, ale i kosmopolitního ducha Londýna, doporučuji skvělý trh Borough Market, kde si vedle indických pouličních pochoutek koupíte jeruzalémské delikatesy dohromady s pravou bagetou a dalšími pochutinami z celého světa.

Borough Market je blízko Tate Modern, kam se také dostanete lodní dopravou. Až se nabažíte moderního umění i industriální architektury, skvělou večeři dostanete pár metrů od galerie v autentické italské restauraci Capricci.

 

BLOG: Zelené Milano

12.5.2023/v Blog

1.-Monika-White-a-designer-Ryosuke-Fukusada-225x300 BLOG: Zelené Milano

Zelená je nejen nová módní barva doplňující trend neutrálních a přírodních barev v interiérech, ale je vidět i na oblečení a na italských ulicích díky skrytým oázám zeleně v atriích domů. Monika White vám představí jak trendy z veletrhu Salone del Mobile, tak i novinky z milánských ulic.

Vstup do designového Milána nemohl být velkolepější než zhlédnutím videa Andyho Warhola přímo na letišti – na velké obrazovce se promítají dobové snímky z jeho tehdejšího televizního kanálu. Znovu musím obdivovat Warholovu genialitu, když vidím, jak byl vlastně otcem dnešní reality show.

Tento rok se konečně uskutečnilo první „normální“ Salone del Mobile ve standardním termínu od časů covidu, o kterém nebylo pochyb, že se bude konat. Musím říct, že jsem zde strávila necelý týden doslova v jiném světě nejen, co se týká skvělého designu na každém kroku, ale i mentálního nastavení kreativních lidí z celého světa – takovou psychickou vzpruhu bych přála každému.

Týden v designovém světě

Ve čtvrti Bréra, kde se koncentruje nejvíc venkovních instalací Design Weeku, takzvaného fuorisalone, jsou na ulicích zalitých sluncem doslova davy lidí. Lidmi nemyslím jen dospělé, ale i malé školní děti se jmenovkami na krku a sluchátky na uších poslouchající své učitele mluvící o designu – je vidět, proč jsou Italové na špici designu: snaží se vědomosti předávat té nejmladší generaci již od útlého věku.

S dodavateli, se kterými jsem měla na veletrhu schůzku, jsme se shodli na tom, že tento rok je obchodně velmi náročný a proto vítáme příležitost si užít týden v království designu, kde člověk snadno zapomene na okolní realitu. To ale neznamená, že se zde vystavovaly „nepoužitelné“ výrobky. Naopak – objevila jsem tady spoustu novinek, které využiji pro svoji práci, a v neposlední řadě poměrně jasné trendy:

Trendy interiérového designu

  • Obrovské pohovky, které jsou dominantou každého prostoru, dávají tušit, že proti stresu je nejlepší „lounging“. Český ekvivalent válení se tak pěkně nezní, ale vypadá to, že se tedy budeme s návštěvami povalovat hromadně.
  • Nábytku, včetně čalouněného, kralují neutrální barvy, jako je šedá a béžová s akcenty zelené. Objevuje se zde i zemitý tón terakoty. Fermob tuto barvu nazývá red ochre.
  • V interiérech se zeleň již zabydlela a stále se objevuje v nových kombinacích – třeba v podobě předělující stěny od značky Pedrali plné pokojovek, která opticky rozdělí velké prostory. Obklopení přírodou nemusí být jen ve formě pokojových rostlin, ale i formou přírodních motivů na vzorech a dekoracích.
  • Abych byla objektivní – byl vidět i druhý barevný trend výrazných pop-artových barev jako je růžová, fialová, výrazná žlutá. Ale i zde byla všudypřítomná zelená.
  • Spousta slavných italských značek nabízela své skvosty ze 70. let v lehkých současných úpravách. Dobrým příkladem je ikonické obloukovité sofa značky La Cividina. Jak je vidět, inspirace 80. léty designérům dlouho nevydržela a znovu se vrací do 70. let.
  • Vypadá to, že mramor se v interiérech natrvalo zabydlel nejen v podobě mramorových stolů, ale také v koupelnách. V dnešní době, kdy na dlaždice digitálním tiskem věrně přenesete mramorové vzory, si je můžete dovolit nejen na podlaze, stěnách, ale i na koupelnovém nábytku.
  • Italská značka Agape slavila 50 let výročí a ve svém úžasném showroomu představila koupelnové trendy po desetiletích. Bylo zajímavé vidět, jak barevně hravá byla 70. léta a jak naprosto minimalistický byl design 90. let.

Technická světla Axolight – spojení tradice s novou technologií

Veletrhy designu jsou také skvělé v tom, že zjistíte, že nejste sami, kdo se při realizaci projektů potýká s určitým problémem. V mém případě dost často narážím v developerských novostavbách na jeden vývod pro světla v poměrně velkých místnostech. Většinou zde nelze vrtat a tak řešíme, jak zavěsit různá svítidla v různých vzdálenostech. Ukázalo se, že jde zřejmě o mezinárodní developerskou praktiku. Designér Ryosuke Fukusada proto navrhl pro Axolight geniální systém technického osvětlení, který právě tento problém řeší včetně doplnění o různé typy svítidel, i dekorativních. Vážím si toho, že mně věnoval skoro hodinu svého času, kdy jsme společně vymysleli, jak tato světla inspirovaná chrámovými ceremoniemi v Kyotu použijeme v mém novém projektu. Na tomto příkladu je také vidět další trend – spojení klasických materiálů s novými technologiemi.

Udržitelnost

Jako obvykle, čtvrť Tortona nabízí velmi inovativní trendy, které jsou nejen krásné, ale také zaměřené na udržitelnost a využívání nových materiálů. Obé svými oblými tvary a nádhernými barvami splňují křesílka Grembo od Fluente z vyrobené z výrobních odpadů.

Italská značka Et-al představila nové židle přesně v trendu maximální udržitelnosti, kdy se firmy snaží znovu zpracovávat zbytky z prvovýroby. 85 % židlí je z recyklovaných materiálů a zbylých 15 % používá materiál nový. Podle majitelů je toto maximální dosažitelný poměr, kdy lze udržet molekulární strukturu materiálu.

Kromě recyklované keramiky je vidět také recyklovaný beton a sklo – nové technologie jsou nutností a všichni se je snaží využívat. Dalším příkladem jsou obklady vytvořené 3D tiskem z recyklované hlíny nebo plastika z keramických střepů zavěšených na síti.

Zaujala nás také další rekonstrukce staré tovární budovy, kterými tato čtvrť tak oplývá – hotel Magna Pars, který je pojatý jako loft povyšující industriální materiály na estetický zážitek.

Zeleň všude, kam se podíváš

Milán je velkoměsto, které si je vědomo významu zeleně. Všechny balkóny  i střešní terasy jsou minizahradami s  bujnou vegetací. Zeleň najdete i na nádvořích historických paláců nebo atriích kancelářských budov, které jsou v rámci Salone zpřístupněny veřejnosti. Doslova si užíváme objevování „zelených oáz“ v průchodech různých budov. Naše oblíbená nadace 5vie, podporující život v historickém centru města, dala k dispozici svůj romantický palác architektonickému studiu Artemest, které vytvořilo L´Appartamento, tedy příklad ideálního bydlení. Naprosto fantastická byla terasa v neobvyklé zeleno-černé kombinaci.

Spousta lidí na ulicích, zejména v době  večerního aperitivu, který je zde institucí, na nás působí pozitivně, různé venkovní umělecké instalace jen umocňují kreativního ducha.

Celkově musím říct, že se úroveň Milána posunula nahoru. Velkým impulzem k tomu byla v roce  2015 světová výstava Expo. Ale vliv měl i Brexit, kdy vláda podpořila přeliv finančních firem z City do Milána tak, aby se mohlo stát novým finančním centrem: Rozšířilo se metro, všude se jezdí na kole, protože je zde rychlost 30 km/hod. Město je přívětivější.

Opulentní Seletti

Vůbec se mně nechce zpátky a snažím se pobyt prodloužit, ale bohužel není žádný let! A tak alespoň na chvíli zapomínám na neúprosnou realitu v showroomu značky Seletti, kam jsem pozvána na večerní prezentaci trendů. Již ve vstupu jsme vtaženi do světa estetiky Seletti, kde „more is more“. Na zahradě jsou pak domečky, které pootočením zjevují prototypy nových výrobků. Zástupci firmy pak chtěli znát náš názor, vidět reakce. Užili jsme si to včetně společnosti ikonických Seletti opic, které byly rozvěšené po zahradě.

Poslední den v muzeu designu

Milánský pobyt jsem završila návštěvou galerie Triennale s fantastickou stálou výstavou italského designu a vždy zajímavými aktuálními expozicemi. Letos tam v rámci Design Weeku byla také česká výstava skla a keramiky, Made by Fire, počin Moravské galerie. Český design tak byl ve skvělé společnosti italských legend Angela Mangiarottiho a Ettore Sottsass.

Naprosto symbolicky uzavírám svoji návštěvu Milána s tlustým číslem italské Elle Decor v ruce, které si se zájmem čtu po celý zpáteční let do Prahy. Těch pár dnů v Milánu, kde jsem se potkávala s lidmi z celého světa, mně dodalo spoustu energie. A také znovu potvrzení toho, že Italové jsou v designu nejlepší nejen díky své tradici, ale i tím, jak lásku k designu pěstují již v malých dětech. Velká inspirace i pro nás.

BLOG Moniky White: Maison & Objet: Pořiďte si růžové doplňky a vybírejte nábytek dotekem

10.2.2023/v Blog

WhatsApp-Image-2023-01-21-at-16.54.37-4-219x300 BLOG Moniky White: Maison & Objet: Pořiďte si růžové doplňky a vybírejte nábytek dotekem

Monika White v Paříži osobně vyzkoušela příjemné materiály na pohovkách a křeslech a společně s Pařížankami podlehla kouzlu růžové.

Růžovější zítřky

Pařížané si evidentně tento rok přejí „la vie en rose“, soudě podle barevné nálady, která v lednu ovládla  celé město. Je to vlastně sympatická odpověď na dnešní pochmurnou dobu.

Růžová je obecně vnímána jako optimistická a především ženská barva, která se objevuje spíše v módě. Ale v interiérech, pokud nejde o dámské budoáry, se vyskytuje jen okrajově. Proto mne překvapilo, s jakou energií se letos objevila růžová úplně všude. Dokonce i v ulici, kde obvykle bydlím, někdo natřel staletá vrata na růžovo. A nejde jen o jeden tón, každý si může vybrat dle svého gusta: Zemitou růžovou v kombinaci s okrovou představila luxusní značka Elitis nabízející designové lahůdky v oblasti tapet a bytového textilu. Rose schocking – jak jinak – zařadili do kolekce italští Seletti se svou lampou Grace představující antickou hlavu s velkou růžovou bublinou. Pokud máte raději bonbónovou růžovou, tak s tou přišla značka pols potten, a to rovnou na velkých skříních. Zvolíte-li v interiéru bonbónový odstín, pak se kombinuje se zelenou nebo sytě žlutou.

Já také podlehla, a to při výběru kolekce šperků Francine Bramli. Ale jak odolat, když mi v ateliéru slečna v růžovém kožichu nabídla si vybrat náhrdelník – sáhla jsem po Rose Magenta..

Osobně mám růžovou v interiéru ráda, ale jako akcent. Solitérní křeslo nebo polštáře na pohovce jsou ve správné barevné kombinaci šik.

Jemné tóny a něžný dotek

Druhý trend interiérového designu je nadčasová kombinace neutrálních odstínů bílé a béžové doplněné o šedozelenou. Můj oblíbený výrobce venkovního nábytku Fermob, tento trend ostatně již předpověděl na podzim. Říká tomu krásně: Douce neutralité – něžná neutralita. S barvami se kloubí oblé, organické tvary, dřevo a měkké textilie. Tím se vytváří velmi specifický a atraktivní nový vzhled interiérů. Je to evidentní hlavně na pohovkách a křeslech, ale i dřevěný nábytek má oblé křivky. Látky jsou příjemné na dotek – doslova vás vábí k posezení, zachumlání se. Proto se na scénu vrací polozapomenuté buklé, chlupaté polštáře, huňaté plédy a přehozy.

BLOG Moniky White: Designové trendy z Paříže a co nově navštívit ve městě nad Seinou

21.12.2022/v Blog

1.-Vivaraise-v-butiku-Nathalie-Garcon-289x300 BLOG Moniky White: Designové trendy z Paříže a co nově navštívit ve městě nad Seinou

Monika White přináší z podzimní Paříže nejen nové trendy, které se budou odrážet v designu a módě v nadcházející sezóně, ale také tip na nedávno otevřený architektonický skvost na jejím předměstí a polyfunkční komplex v oblasti Arsenalu realizovaný slavným Davidem Chipperfieldem.

Na podzim jsem měla možnost dvakrát pracovně navštívit Paříž: Poprvé to byl veletrh nábytku Maison & Objet a pařížský Design Week, kde nejen potkávám naše stálé i nové dodavatele, ale hlavně jsou zde vidět trendy v oblasti designu nábytku a bytových dekorací, které se vždy projeví následující rok. A podruhé to bylo v listopadu, kdy jsem měla maraton pracovních schůzek kvůli projektům. Paříž je již od dob, kdy jsem zde studovala, mojí srdeční záležitostí, tak zároveň využívám každou minutu v tomto městě, abych načerpala inspiraci pohledem do výkladních skříní známých značek, návštěvou architektonických novinek či galerií. Ráda sem jezdím „nasát“ trendy – stačí se dívat na lidi v ulici, výlohy. Móda a design se zde prolínají a každý pobyt je velmi inspirativní.

Po několika letech, kdy designu vévodil trend 70. let, se na první pohled zdá, že nás čekají změny. Část tvůrců stále sází na barvy – a to dost veselé. Avšak v přímém kontrastu je nastupující béžový minimalismus.

Barvy inspirované koncem 70. let dodávají radost

Žlutá, oranžová, zelená, fialová, modrá a všudypřítomná terakotová jsou vidět nejen na instalacích značky pols potten, kteří se barev nikdy nebáli. Jejich umělé květiny působily téměř psychedelicky. Můj manžel tvrdí, že mu tyto barvy připomínají kolekci Porsche ze stejného období – a když se podíváte na jejich oficiální barevnou škálu z konce 70. let, naprosto to sedí! Inspirativní fúze barev a skvělé atmosféry se letos podařila značce Vivaraise, která nevystavovala v oficiálních prostorách veletrhu, ale měla skvělý nápad představit novou kolekci v butiku módní návrhářky Nathalie Garçon v úchvatné pasáži Vivienne v centru Paříže. Velmi podobnou barevnou škálu použil Elitis ve svém showroomu a je také vidět například i ve výloze francouzské módní nadčasové značky Bensimon. Návrháři se tak rozhodli, ať už vědomě nebo podvědomě, proti všeobecné melancholii a depresi z náročných časů bojovat barvami.

Další náš velký partner, výrobce kovového venkovního nábytku Fermob, svoji novou kolekci prezentoval v nádherném prostoru v Marais. Fermob je leaderem  v oblasti barev, zaměstnává skupinu odborníků, tvůrců barev a jejich kombinací, a určuje na několik let dopředu barevné trendy. Je velmi zajímavé sledovat s každou novou kolekcí, jakým směrem se ubírají. U Fermobu také byly vidět oba dva trendy – vedle barevné retro škály představil neutrální barvy připomínající minimalismus 80. let:

Neutrální béžové a bílé tóny, organické oblé tvary a měkké, huňaté materiály

Pokud chcete být skutečně in, zvolte neutrální barvy, které mají akcent béžové a bílé, ale hlavně si pořiďte pohovku nebo křeslo oblých tvarů. Ideálně jeho potah musí být huňatý, až chlupatý – ano, může vám to připomínat potahové materiály z 80. let. Samozřejmě, že úroveň materiálů je dnes jiná a cílem je, aby vám bylo příjemně, nic kousavého doma nechceme. Zde se designéři perfektně strefili do potřeb během energetické krize – huňaté plédy, polštáře a ještě jeden doplněk, který zažívá renesanci – termofor! Ano, ohřívací láhev, kterou někteří znají z dětství u babičky nebo ze starých anglických filmů, se stává dalším nezbytným doplňkem.

Byli jste v Paříži mnohokrát a hledáte něco nového?

Muzeum Alberta Khana

Předměstská čtvrt Boulogne-Billancourt díky své atraktivní poloze u Seiny prochází zajímavou rekonstrukcí. V červnu se zde otevřelo muzeum Alberta Khana, který byl francouzským bankéřem a filantropem, žil v letech 1860 až 1940. Khan pochopil, že žije v naprosto přelomové době a chtěl ji zdokumentovat. Proto dal stipendia, poměrně vysoké částky, vybraným mužům a ženám s pokynem: „Cestujte a mějte oči otevřené!“. Z těchto cest pak během 22 let vznikla kolekce čítající cca 72 000 fotografií a 183 000 metrů filmu nazvaná Archiv planety. V muzeu jsou vystavené fotky a filmy Khanových stipendistů, které donedávna nebyly veřejnosti přístupné.

Nová budova muzea obklopená fantastickou zahradou je zrealizovaná známým japonským architektem Kengo Kumou. Stavba samotná je ze zahrady téměř neviditelná a tvoří oázu uprostřed ruchu velkoměsta.

Morland – Arsenal

Další čtvrtí, která se v rámci příprav na Olympijské hry v Paříži rehabilituje, je Morland – Arsenal- přístav mezi Bastilou a Marais, tedy úplné historické centrum města. Zde se v 60. letech postavily velké kancelářské budovy, které čtvrť úplně vylidnily. Návrh na oživení celé této oblasti mezi Seinou a Marais a nové využití bývalých administrativních budov v roce 2016 vyhrál známý David Chipperfield, který realizoval například mé milované Neues muzeum v Berlíně. Tento rok se polyfunkční projekt La tour Morland začíná otvírat veřejnosti. Cílem je mix rezidenčního bydlení s hotely, obchody, tržištěm, službami a kavárnami, které čtvrť otevřou jak běžným Pařížanům, tak i turistům. Rekonstrukcí prochází nejen budovy samotné, ale i vnitřní zahrady.

V budově vznikl pětihvězdičkový designový hotel Bonnie, který vás ohromí nejen úchvatným výhledem na Paříž, špičkovou restaurací, ale i designem přesně podle posledních trendů. A zároveň zde najdete street- artový hotel: The People kombinuje pokoje s noclehárnou ve velmi artové atmosféře s naprosto skvělým výhledem a lidovými cenami za ubytování.  Rekonstrukce  přinesla nový impuls celé čtvrti a vznikají zde obchody, galerie, umělecké dílny. Tato nově rehabilitovaná část Paříže určitě stojí za návštěvu, a to klidně na kole.  Od doby, co se v centru Paříže zavedla rychlost 30 km/hod a jeden pruh pro auta a další povinně pro kola, cyklistika prožívá úplný boom. Elegantní cyklisté jsou všude. Pařížanky to zvládají i v sukni a na podpatcích. Mají můj obdiv!

Strana 1 z 41234

Nejnovější příspěvky

  • BLOG: Monika White komentuje trendy z veletrhu v Paříži
  • Proměna interiéru pražského bytu
  • BLOG: Všude cizinci – vlakem do Itálie
  • Rekonstrukce kavárny ve Francouzském institutu
  • BLOG: Po slavných zahradách v okolí Londýna

Rubriky

  • Aktuality
  • Blog
  • Press
Copyright © 2024 -  Monika White / LE PATIO LIFESTYLE s.r.o.  |  MPdigi
  • Instagram
  • Pinterest
  • GDPR
  • www.lepatio.cz
Scroll to top
Monika White
Spravovat souhlas s cookies
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Funkční Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistické
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely. Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketingové
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
Spravovat možnosti Spravovat služby Správa {vendor_count} prodejců Přečtěte si více o těchto účelech
Zobrazit předvolby
{title} {title} {title}